Historicky první šibřinky se konaly v Praze, konkrétně 22. února roku 1865. Od té doby se tato zábava konala vždy v čase masopustních veselí. Šibřinky měly většinou nějaký ráz, dnes bychom řekli spíše téma.

Samozřejmě, že se toto veselí rozšířilo i za pražské hranice a dostalo se také do Kutné Hory. Tady se poprvé šibřinky konaly v roce 1878. Jak stojí v sokolské kronice, bylo to „za příkladem Pražského Sokola“. K rozhodnutí zorganizovat takovou společenskou událost vedlo kutnohorské Sokoly mimo jiné to, že chtěli zlepšit finanční stav spolku.

Organizace šibřinek se osvědčila nejen z hlediska společenského, ale i finančního. Sokolové toužili po tělocvičně a tato společenská událost by jim mohla rozšířit rozpočet. Zisky rostly.

Zlatky na tělocvičnu

Při druhém ročníku šibřinek se vybralo osmašedesát zlatých, o rok později dokonce sto deset zlatých. Tyto peníze se přidávaly do fondu na stavbu tělocvičny. V roce 1881 se vybralo dokonce 303 zlatých a 50 krejcarů, které opět přispěly na stavbu místní tělocvičny.

„Vůbec možno tvrditi, že právě šibřinky byly nejvydatnějším pramenem, z něhož čerpána větší část hotovosti ku vystavění tělocvičny potřebné,“ stojí v sokolské kronice v zápisech z roku 1881. Názory výboru i jednotlivých členů na to, jak naložit s penězi, se ovšem lišily.

Jedni chtěli vlastní tělocvičnu, druzí by penězi raději přispěli na stavbu spolkového domu s názvem Divadlo Havlíčkovo.

Zvítězila však první idea, a tak byl výnos z dalšího ročníku šibřinek, který se konal U Černého koně, určen opět na tělocvičnu.

Dne 14. února 1885 se šibřinky poprvé konaly ve vlastní sokolské budově. Ta ovšem nebyla zcela dokončena, tudíž výnos byl věnován na úpravy suterénu budovy. Dodělávky na sokolovně by- ly financovány ještě z několika dalších ročníků tohoto veselí.

Dárci a příznivci

Organizování šibřinek však pro Sokolstvo nebylo jedinou finanční injekcí. Spolek měl také dárce a příznivce, kteří se jej snažili podporovat. Byl to například Dr. Percárka, který všechny právní záležitosti týkající se stavby tělocvičny vykonal bezplatně, dále také okresní výbor kutnohorský, který uvolnil částku sto zlatých.

Tisíci zlatými na zařízení plynovodu přispělo okresní zastupitelství kutnohorské a pozadu nezůstalo ani ředitelství místní záložny, které přispívalo dary po sto zlatých.