Na poslední den žní se na poli nechával kvůli dožínkové slavnosti pouze malý kousek obilí k posečení. Při poslední cestě z pole se nazdobily i zemědělské stroje a ze všech druhů obilí se upletl dožínkový věnec, kterým se děkovalo za sklizenou úrodu.
Věnec měl připomínat slunce a zdobil se lučním kvítím, nejčastěji vlčími máky a chrpou. Nechal SE posvětit a pak se zavěsil do stodoly, kde jej hospodář nechal až do příštího jara. Na jaře pak vymlátil zrno a přidal jej do nové setby.
Pak už se všichni jen bavili. Pořádnou zábavou vlastně hospodář poděkoval všem, kteří na žních dřeli. Od tradic se postupně ustupovalo. V minulém století se na dožínkách oslavovala především vzorná práce zemědělských družstev a splnění státních dodávek.
