Jak jste se k cestování vůbec dostal?

Byla to souhra náhod. Já jsem studoval v Praze na přírodovědecké fakultě obor Geografie. Tam jsem potkal spoustu lidí, kteří cestovali. Měl jsem vždy rád přírodu a začal jsem s nimi cestovat a pak i sám. Jezdil jsem pak více a více, a teď už bez toho skoro nemůžu žít.

Jak vás napadlo vycestovat do Gruzie?

Všichni kamarádi jí pochvalovali, že je krásná a že se nám tam bude líbit. Jenže my jsme nechtěli. Tou cestovatelskou partou je Gruzie projezděná dost. My jsme původně chtěli do Tádžikistánu, ale nenašli jsme parťáky. Záložní řešení byla Gruzie a nakonec byla snad lepší než Tádžikistán.

Takže se vám líbila…

Moc. To bylo ale jasné z mé přednášky.

Na čem byla přednáška postavená?

Představil jsem Gruzii jako komplexní zemi. Maličko jsem přiblížil ten postkomunistický prostor, který nezvládl ještě transformaci do aktuální doby. Snaží se odpíchnout do moderního času.

A co krajina?

Navštívili jsme hory, jak Malý, tak Velký Kavkaz. Dále oblasti Tušetie a Svanetie, kde žije hrdý národ Svanů.

Zažil jste nějaké zajímavé akce nebo slavnosti?

Ano. Jednu opravdu výjimečnou. Tou je největší slavnost Svanů. Jmenuje se Kvirikoba a je to největší pravoslavná slavnost roku.

Co dalšího jste ještě na své cestě viděl?

Museli jsme navštívit i Černé moře, společně s tím i město Tbilisi a další památky.

Jak dlouhá vaše cesta byla?

Měsíc. Asi dvě třetiny času jsme strávili na Kavkazu. Spíše to byly ty nejvíc divoké a odlehlé oblasti.

Jaké místo se vám v Gruzii líbilo nejvíce?

Vesnice ve Svanetii byly skvělé. Mají tam i stovky let staré obranné věže. Bylo to jako z pohádky. Žije tam dost lidí, tak jsme viděli jak žijí a propojení s jejich pohostinností bylo skvělé.

O cestování mluvíte v množném čísle. Kdo s vámi tuto cestu absolvoval?

V Gruzii se mnou byla přítelkyně a myslím si, že si to moc užívala.

Na co byste do Gruzie nalákal turisty?

Mě se na ní líbí to, že je blízko. Je to kolem tří hodin letu a nezdá se, že by byla tak blízko. Je neznámá, ale krásná. Je to malá země, málo rozvinutá, a je to koktejl od všeho. Jako první země na světě přijala křesťanství, společně s Arménií. Ta země, jak je malá, tak se příjemně nechá za dva týdny projet. Jsou tam dobrosrdeční lidé. Horko těžko najdeme v jiné zemi po celém světě podobné obyvatele. Mají také výborné víno.

Když mluvíte o víně, jaké je v Gruzii jídlo a pití?

Jí a pije se tam dobře, protože obyvatele Gruzie milují hodování. Když vidí cizince, tak je hned pozvou ke stolu. Užívají si stolování. Jídla je mnohem víc a mnohem víc se pije. Všichni mají dobytek, tak je ve všem sýr a víno.

Gruzie je země, která leží vedle Ruska. Jaké jsou tam vztahy?

Upřímně řečeno, Gruzie nesnáší Rusko. Od roku 2008, kdy Rusko vtrhlo do Abcházie a Jižní Osetie, je to tam cítit ještě více. Je to hodně nevyřešená otázka.

Takže protiruská nálada je tam cítit?

Ne tak úplně, nejsou nějak agresivní, ale pokud na to padne téma, tak se ozvou dost hlasitě.

Jaká je podle vás typická věc pro Gruzii?

Jsou tam extrémně pohostinní lidé. To jsem nikde nezažil. Není to násilné. Rádi zvou domů, rádi vidí turisty, rádi si povídají o všem. V tomto byla Gruzie opravdu specifická.

Dala by se nějak porovnat Gruzie a Česká republika?

Geograficky jsou ty země úplně rozdílné. Oni mají hory, moře. Ta krajina je jiná. Těžko by se hledalo něco společného. Jediné co mě napadá, že Gruzie a Česko má stejnou zálibu v pití alkoholu. Jinak je Gruzie velmi nábožná země. Všichni se hlásí k ortodoxní pravoslavné církvi. U nás to tak není. Možná si jsou podobné ještě velikostí. Gruzie je o maličko menší.

Kde všude po světě jste ještě cestoval?

Teď mám nejvíce v hlavě můj nedávný výlet, kdy jsem by na nejdelší štaci. Bylo to sedm měsíců v Jižní Americe, kterou jsme projeli od Ekvádoru až do Patagonie. Jinak se mi moc líbilo na Islandu. Tam jsem půl roku žil studoval.

Jižní Amerika je pro nás Evropany docela exotika. Jak na ní vzpomínáte?

Krásné to bylo. Nikdo nás neokradl.

Začínáte dobře. To jste čekal že vás někdo okrade?

Ano, čekali jsme to. Hodně lidí nám říkalo, že já jako fotograf, tam nevydržím s tím vybavením déle jak měsíc. Je vidět, že ta pověst oJižní Americe lhala a nic se nám tam nestalo.

Jak to v Jižní Americe vypadalo?

Hodně rozmanitě. Jeli jsme od rovníku až po Patagonii. Sice jsme jeli převážně přes Andy, ale i ty Andy se postupem času mění. Nejdřív to byly hory, poté v Bolívii poušť a Patagonie ta je celá zelená, tam pořád prší. Takže ty kilometry tam byly skvělé. Postupně se měnili i lidé. Potkali jsme tam obyvatele od indiánů až po Chilany a Argentince, kteří jsou už v moderním světě. Lišilo se to hodně.

Mluvil jste i o Islandu. Jak se vám líbilo tam?

Příroda byla, jako když člověk přistane na měsíci. Taková sopečná krajina, skoro bez vegetace. Všude je lávový materiál, čedič, vodopády, ledovce a je tam svérázná kultura. Seveřani, kteří žijí stovky let na uzavřeném osamělém ostrově. Je tam spousta muzikantů a je to krásné místo pro život. Je to sice u polárního kruhu, a to počasí tam také není valné, ale žít tam je pohádkové.

Jak vidíte svou budoucnost? Co plánujete za další výjezdy?

Ještě nevím, po Jižní Americe nechci nic velkého.