Film Guga se natolik líbil, že na konci srpna bude uveden na mezinárodní soutěži amatérských filmů UNICA ve slovenských Piešťanech. Jaroslav Beran se tak po více než čtyřiceti letech stal prvním Středočechem, který má možnost Českou republiku na soutěži reprezentovat. Neusnul ale na vavřínech a v těchto dnech již natáčí další, zcela odlišný snímek, historické drama Sirotek.
Jak jste se vlastně k filmařině dostal?
K filmařině jsem se poprvé dostal asi ve dvanácti letech, když jsme si s kamarády natáčeli na mobil krátké filmy. Zanedlouho jsem si pořídil svou první kameru a takřka od té doby se tomu stále věnuji.
Je to tedy vášeň. Nezasáhla do toho nějaká škola…
Filmování je pro mě především vášeň. Ale vystudoval jsem v Praze střední průmyslovou školu, obor filmová a televizní tvorba. Filmy jsem však tvořil převážně nezávisle na škole. Příští rok ale plánuji zkusit nějakou vysokou v tomto oboru.
Jaké snímky již máte na kontě?
Můj první velký projekt byl film Pivní láska. Jednalo se o komedii, na které jsem se zaučoval. Potom jsem natočil komediální drama s názvem Guga a nyní točím historické drama. Je to částečně taková pohádka. Z komedie jsem se dostal na úplně druhou stranu žánrů. Jsem tedy sám zvědavý, co bude následovat dále.
close
zoom_in
Guga prý slaví velké úspěchy.
Reprezentuje Českou republiku na celosvětovém filmovém festivalu Union Internationale du Cinema non professionnel (UNICA). Festival proběhne koncem srpna a zúčastní se ho 33 zemí. Máme ale už i první místo z krajského kola a druhé místo z republikového kola ze soutěže Český Videosalon. Odtud jsme byli doporučeni českému výboru UNICA a náš film ho zaujal.
Víte přesně čím?
Porotu nejvíce zaujala filmová řeč, kterou je snímek natočen. A také představitel titulní role Aleš Grunza.
Jaký to by pocit, když jste zjistil, že jedete na celosvětový festival?
Pocit to byl a je samozřejmě dobrý. Jsem rád za to, čeho jsem dosáhl. Jen si to občas ani neuvědomuji. Myslím, že moji nejbližší z toho měli a mají větší radost než já sám.
Třeba vám to dojde v Piešťanech. Jedete tam?
Ano, pojedu osobě.
Komedie. Komediální drama. Teď historický příběh. Velmi rozmanité. Píšete si náměty sám?
Všechny filmy si píšu sám. Inspiraci hledám různě. Třeba námět k filmu, který teď natáčím, vznikl zajímavým způsobem. Zaujala mě jedna fotka, na které byl malý kluk s píšťalou. Pustil jsem si k tomu hudbu, která vystihla atmosféru toho snímku a napsal jsem podle toho celý příběh.
close
zoom_in
Jaký to je příběh? Dostaneme se někam do středověku?
Kdepak. Sirotek je zasazený do 19. století. Je, jak již název napovídá, o malém sirotkovi, který léčí nemocné hraním na píšťalu. Zápletka je o hamižnosti a cynismu jednoho šlechtického pána. Hlavní roli malého sirotka hraje Jakub Grauer, který byl vybrán pomocí castingu. Hamižného šlechtice hraje Martin Přibyl.
Zatímco první dva snímky jste natočil poměrně v tichosti, zde už si natáčení všimlo mnoho Kutnohořanů.
Naproti Gugovi a Pivní lásce je Sirotek obohacen o rozrostlejší štáb. Už se nejedná o komorní záležitost, ale o tým lidí. Sám jsem opustil pozici kameramana, abych se mohl více soustředit na režii. V tomto dobovém filmu si ani nedovedu představit, že bych měl dvě pozice ve štábu.
Kdo vás nahradil za kamerou?
Pozici kameramana za mě vzal Aleš Grunza, který zase vyměnil kameru za herectví. A to i přesto, že podle porotců hrál Gugu skvěle.
Kdo je ještě ve štábu?
V týmu máme kostymérku, maskérku, osvětlovače, zvukaře, skript a další. Na tomto filmu s námi navíc spolupracuje produkce Atom Movies, pod vedením mého bývalého spolužáka z Jihlavy, který má na starosti veškeré efekty a postprodukční design filmu. Ve štábu máme tedy asi 10 lidí. Velice mi pomohl právě úspěch s Gugou. Lidi začali brát naši práci vážněji a dokonce se občas i sami nabízejí.
Jak je to se samotným natáčením historického filmu? Je to těžké?
Ano. Tento film je velice náročný na přípravu. Na každé natáčení se chystám pomalu celý týden v kuse od rána do noci. Nejhorší je shánění rekvizit, kostýmů, lokací a také povolení k natáčení v určitých lokacích. To potřebujeme, poněvadž hodně točíme v historických kutnohorských uličkách.
Kostýmy jsou krásné. Kde jste je nakonec sehnali?
Část kostýmů jsem si zapůjčil od jednoho divadelního spolku kousek od Hradce Králové. Také hodně jezdím po second handech, kde se občas něco najde. Velkou část ušila moje mamka. Momentálně bych do té doby oblékl přibližně tak 25 lidí.
Je prý taková pověra, že, aby se film vydařil, měl by si režisér zahrát nějaký „štěk". Zahrajete si i vy?
Já před kameru zásadně nikdy nechodím. Nerad se na sebe dívám. Raději sedím za kamerou a mám vše na očích.
Kdy film uvidíme?
Film by měl být hotový do konce listopadu. Někdy na přelomu roku by měla být premiéra pro veřejnost. Chci to pojmout jako takovou filmovou noc, kde bychom představili všechnu naši práci, včetně filmu Guga.
Máte i se Sirotkem nějaké soutěžní ambice?
Plánuji ho poslat do více soutěží. Měl mít do dvaceti minut. Dvaceti minutové filmy jsou pro tyto soutěže vyhovující. Je zbytečné na neprofesionální pozici točit delší filmy.
Na Kutnohorsku se amatérská filmařina poměrně rozmáhá. Sledujete, co natočí ostatní místní tvůrci?
Tvorbu jiných tvůrců poměrně sleduji. Je dobře, že se filmařina na Kutnohorsku tak rozmáhá. Každý je zaměřený hlavně na něco jiného. Je někdy skvělé se potkat s ostatními filmaři a pobavit se o zážitcích z natáčení, o technice a o filmu jako takovém.
