Nebudu zde dlouze popisovat, jak moc jsem se na tuto cestu těšil. Těším se vždycky, ale tentokrát o to více, že naše loňská výprava na národní sraz France Simca klubu ztroskotala na tom, že moje žena onemocněla a samotného mne nechtěla na cestu do Parthenay pustit. Letošní mezinárodní sraz v Holandsku mi ale již neunikl! Přípravy nebyly nijak náročné. Těsně před odjezdem jsem musel absolvovat s naší „Gertrudou“ technickou prohlídku, a tak byla Simca 1501, rok výroby 1967 vlastně shledána schopnou této jízdy.

Trasa do Nizozemí byla krátká, pouhých 850 km. Jako již tradičně vyrážíme na cestu večer v úterý, třetího května. Cesta přes bývalé východní Německo mi není příliš známa a tak jedeme pomalu a v klidu, plni očekávání. Bohužel není dosud propojena dálnice do Drážďan a tak se ve tmě a za deště plácáme okolím Teplic, dále k hranici. Opravdu není důvod, proč bychom se měli stavem silnic v okolí Teplic chlubit. Krátce řečeno, je to ostuda naší země jako hrom! Poslední benzínovou pumpu na našem území míjíme, aniž by byla nějak výrazně označena.

K ránu, po cestě deštivým Německem hledám benzínovou pumpu, kde bychom se mohli umýt, já oholit a také nasnídat. Nacházíme vhodné místo nedaleko hranic s Holandskem. Snídaně a horká káva dělá zázraky, a tak po osvěžení pokračujeme v jízdě směrem k hranicím Nizozemska.

Větší město Venlo míjíme a snadno nacházíme město Venray. Hotel Eurotel opět snadno nacházíme, díky GPS v samém centru města. Krátká domluva s recepčním hotelu, pokoj s výhledem do dvora, kde máme zaparkované auto a jsme ubytováni! Po krátkém odpočinku se jedeme podívat na „Raceway Venray“, závodní okruh, údajně nejrychlejší v Holandsku.

Místo srazu leží přesně 10 km od našeho hotelu, což je poloha více než dobrá. Zprvu trochu bloudím, ale po několikátém projetí tratě už jsme zde „jako doma“. Na hlavní bráně okruhu, tedy i srazu jsme přijati mladými děvčaty a odkázáni k lidem, kteří mají příjem účastníků na starosti. Platím účastnické poplatky a také naši účast na sobotním „barbecue“, což je jakási záhadná akce, takže nezbývá, nežli se těšit.

Po krátkém porozhlédnutí se po okolí okruhu jdeme navštívit naše kluky a děvčata. Jsou ubytováni ve stanech na louce u okruhu, je to vlastně kemp pro přívěsy a stany účastníků srazu. Zdravím se se spoustou přátel, Holanďanů, Belgičanů a dalších. Francouzů je zde již tradičně méně, ale pár přátel potkávám a zdravím se s nimi. Jsou to společní přátelé předsedy klubu a dalších členů klubu.

Po návratu do hotelu zjišťujeme, že Simek je na parkovišti hotelu asi devět. Z toho je sedm vozů z ČR, což je velmi povzbudivé. Další dvě Simky patří Němcům. Z Čechů jsou v našem hotelu ještě Kosíkovi z Brna, Jarda Myška a Jurníčkovi z Jablonce, Petr Svoboda s rodinou a další členové klubu, kteří si nenechali ujít tento docela vydařený sraz.

Abych přiblížil čtenáři místo konání srazu a něco málo informací o něm, musím popsat vzhled závodní dráhy „Raceway Venray“. Prostě z rovného terénu, jak je to ostatně v Nizozemí obvyklé, vystupuje pravděpodobně navážkou vytvořený kopec. Vlastně je v něm kráter, tedy je to vlastně jakási aréna. Asi 20 metrů, možná vyšší ochoz, zvenku spoutaný do ocelové konstrukce.

Na druhé, vnitřní straně tohoto trychtýře jsou ochozy se sedadly a tribunami pro diváky. Na dně pak se nalézá vlastní závodní dráha, členitý, zatáčkami vyplněný okruh. Když tam přicházíme, právě na něm krouží několik vozů Simca 1000, Simca 1000 Rallye 1, 2, popř. 3. To jsou různé verze modelu Simca 1000, v úpravách pro okruhové závody. Typ Simca 1000 v množství nejrůznějších verzí a kubatur bylo a dodnes je výborné sportovní nářadí, hlavně pro mladé adepty motoristického sportu. Malé, hranaté autíčko s motorem vzadu, bylo vyráběno od začátku 60. let. Asi proto se Simca 1000 nikdy do bývalého Československa nedovážela, byla by to zřejmě velká konkurence pro řadu Škoda 1000 MB a další modely.

Ivan Karlovský