Proč jste se rozhodl pozici ředitele Galerie Středočeského kraje (GASK) opustit?
Nejsou to důvody typu jsem nespokojený, naštvaný, vůbec ne. Jedná se čistě o soukromé důvody a fakt, že má role byla spojena s určitou dočasností. Byl jsem celou dobou pověřený ředitel, který měl jezuitskou kolej spustit, nastartovat, dát projektu nějakou duši, koncepci. Teď přichází etapa pro někoho, kdo chce skutečně, seriózně pracovat po dobu delší než jednoho či dvou let. Další věc je, že jsem se zavázal v budoucnu i z externí pozice dokončit objekt v Husově ulici v Praze. Projekt se dostal do zpoždění. Jedná se o čistě soukromé důvody.

Odcházíte s koncem letošního roku?
Datum není pevné, je vázáno na výběr nového ředitele. Pokud vím, tak kraj již zpracovává vyhlášení nového výběrového řízení.

Dokončíte rozdělané projekty, jako je výstava Damiena Hirsta?
Hirstovi se budu věnovat, ta akce je vázána na mou osobu a ať už jako ředitel nebo z jiné pozice, si tu akci musím dokončit. Je to můj osobní závazek i pro GASK. Projekt se přesouvá do příštího roku, seznam exponátů, které budeme vystavovat, datum a další otázky, které vznikly, budeme prezentovat.

Už víte, jaké bude vaše další angažmá? Nastoupíte opět v galerii?
Mám více nějakých nápadů, alternativ, ale zatím to nechám otevřené.

Co vám práce ředitele kutnohorské GASK osobně i profesně dala?
Byla to velmi zajímavá zkušenost. Vstoupili jsme do instituce, která měla nějakou historii a nějakou svoji zvláštní specifičnost, a byla tady spousta věcí, které jsme se snažili podřídit našemu záměru, našemu konceptu. Jako úplně noví mladí lidé, kteří tuto zkušenost neměli. Bylo to dost riskantní, řekl bych, takže to, že se nakonec podařilo nějakým způsobem zrealizovat naše nápady, náměty, často naivní představy, tak já jsem tomu strašně rád.

Neriskoval i Středočeský kraj?
Ano, v tomto smyslu kraj, náš zřizovatel, nám v tom nechal volnost, byť také riskoval. Čas, který jsme na realizaci GASK dostali, byl opravdu krátký. V tomto smyslu je to velmi cenná zkušenost.

A co vám dalo řízení galerie osobně?
Věc, za kterou jsem rád, je komunikace s umělci se scénou či s komunitou, která kolem GASK vznikla. To je pocit krásný a zajímavý a utváří také toho genia loci jezuitské koleje a GASKu. Také jsem rád za kolegy. Nápady se rodily hlavně v jejich hlavách a já jsem byl potom ten, který je jaksi to dynamizoval a menežoval, a to bylo taky zajímavé. Hlavně myslím, že skvělá byla ta možnost být u transformace nějakého prostředí spojené s otevřením takovéto budovy. Když se nám podaří naplnit společnou vizi, tak je to krásné a zajímavé.

V čem podle vašeho názoru spočívá hlavní přínos GASK v prostředí českých galerií?
Myslím, že nový nebo výjimečný je přístup, který k věcem zaujímáme, ať už k výstavám, jejich výběru, obsahu, nebo doprovodným aktivitám. A samozřejmě celkovou atmosférou. Já myslím, že asi nejdůležitější, byť řečeno velmi všeobecně, je vytvoření pozitivního prostředí vůči návštěvníkovi. Dnes se nelze spokojit s tím, že uděláte pěknou výstavu, ale musíte vytvořit prostředí. Pokud máte upřímný zájem o to, aby dané prostředí bylo opravdové a lidi to bavilo, vzdělávalo, nainjektovalo nějakými pocity, tak v ten moment na to lidé pozitivně reagují. Když jdete do divadla a hrají tam dobré divadelní představení, tak se tam vrátíte. V Česku je ten problém, a proto jsme možná tak vyzvedávaní, že hodně galerijních institucí, které mají třeba skvělé sbírky, jsou příliš zkostnatělé a nikdo o galerii tak jako my nepřemýšlel. Díky tomu se prostředí těchto galerií stala statickými, jsou to poloprázdné, někdy až mrtvé prostory. Mají sice nádherné sbírky, ale nic zajímavého se v nich neděje. A to je jedna z věcí, kterou jsme si uvědomili, že je důležité, aby galerie byla neustále živým prostředím.