Je vidět, že letadla jsou jeho celoživotní láska a že jim rozumí. „Ultralight charakterizuje hmotnostní omezení, může mít maximálně 450 kilogramů i s posádkou. Váha se dá překročit maximálně o tíhu záchranného systému, což je zhruba pětadvacet kilo,“ vysvětlil ochotně Viliam Vöröš. „To, že vypadá každé jinak, jsou už modifikace: hornoplošníky, středoplošníky, dolnoplošníky,“ dodal.

Návštěvníci obdivují krásu strojů ve vzduchu i na stojánce. Je na co se dívat. Ze severní strany travnaté letištní plochy se ozývá zvuk motoru – právě přistává dvousedadlový letoun. Z druhé strany si pilot sám táhne svého miláčka na start. U hangáru další z účastníků zaujatě debatují. „Jde o přátelská setkání, všichni se znají, většina se tu každoročně potkává,“ upozornil Viliam Vöröš. Chlapi jen tak něco nevyruší z diskusí o konstrukčních detailech, výkonech a letových vlastnostech strojů.

Řeklo by se – ryze mužské území. Ale není to pravda. Setkání se zúčastnila i jedna pilotka. Devatenáctiletá Lucie Milá je na letišti jako doma. Licenci pilota získala právě v Rohozci. „Není sama, náš klub má za členku ještě jednu dívku, Jitku Caldovou, která je právě ve výcviku. Holky nám zlepšují věkový průměr,“ usmíval se Vöröš.

Na setkání přijeli i letečtí modeláři, aby předvedli svoji pýchu – dálkově řízené funkční makety různých typů letadel. „Tady toho junkerse jsem dával dohromady tři zimy,“ ukazuje Jaroslav Vojáček na asi metrový model. Neopomine ani zajímavosti k vedle stojící cesně. „Škoda, že nám nepřeje počasí, fouká silný vítr, tak jsme zatím dneska nelétali,“ posteskl si na závěr.