Povězte mi něco o těch závodech, na kterém se Džukele povedl ten neuvěřitelný skok.
Jsou to závody, které se pořádají jednou za rok v Herolticích u Brna na základně záchranářských psů. Tam mají jeden bazén pro psí skoky do vody, druhý v republice je pak tady u mě v Bohdanči. Závody se konaly v září. Připravoval jsem ji na to tři čtvrtě roku. Skočila 7 metrů a 70 centimetrů. Sama osobní rekord má 7,80 metrů na závodech, jinak odkáže skočit i 8 metrů. Ale už holka trochu stárne.
Na jaký povel dokáže tak daleko skočit?
Skáče za peškem, ale je poměrně problém to psy naučit. Oni skáčou, to potíž není, ale musí se sehrát to, abych já toho peška správně hodil a ve správnou chvíli.
Jak jste přišel na to, že by vaše fenka mohla skákat do vody?
Pejskům je potřeba „udělat“ fyzickou kondici, ale přitom nezničit klouby, proto jsme začali trénovat ve vodě. Když jsem ještě pejsky trénoval v Českém Brodě, tak za mnou jezdil kamarád, který je thajský boxer, mistr Evropy. A ten mi říkal, že máme pro psy podobnou techniku tréninku jako mají bratři Kličkovi.
Na jaké rasy pejsků se při svých trénincích zaměřujete?
Na „bulíky“, tedy pitbulteriéry a jim podobná plemena. Začali sem ale chodit už i chovatelé psů, kteří dělají IPO (sportovní kynologie). Přišli na to, že i jejich psům je potřeba vytvořit fyzickou kondici.
Kolik lidí sem na cvičák v Bohdanči chodí cvičit?
Máme takovou partu kolem 20 lidí, ale jinak sem chodí trénovat přibližně 200 psů. Chodí sem třeba i 2 dobrmani.
Jak dlouho se věnujete výcviku psů?
Už 38 let, z toho 22 let jsem sloužil v Kutné Hoře u městské policie jako psovod. Předpokládám, že tehdy tady ještě pitbulteriéři a další podobná plemena nebyli. To ne, ti se sem dostali v 90. letech. To jsem s nimi pomalu začínal, intenzivně se jim věnuji 6 let.
Jsou lidi, kteří tyhle pejsky rádi nemají. Proč je máte vy rád?
Padli do oka, jsou zkrátka skvělí. Mají sílu, rychlost, ale to plemeno musí člověku sedět, jinak je to problém. Ale ten vidím úplně jinde, v mediální masáži. I proto jsem před pěti lety založil bullcirkus. Jezdím s pejsky za dětmi a ukazuji jim, jak se k pejskům chovat. Džukela mě naoko umí kousnout do klaunského nosu.
Jaký je váš názor na „míchání“ ras? Je to problém?
Průšvih může být, když se toto plemeno začne míchat s jiným, kupříkladu s rotvailerem. Pak z toho může vzniknout pitbul, který napadá lidi. Tyhle věci se stát můžou, bohužel. Dám ještě jeden příklad. Sloužil jsem jako psovod také na čáře a tam se křížil německý ovčák s vlkem. Za mě tam byla první generace, ke křížení se vzal vlk ze zoologické zahrady. Čekalo se od toho, že ten pejsek bude rychlý, čuchat bude jako vlk a kousat jako německý ovčák. Byla z toho ale katastrofa, vznikl pes, který se bál lidí.
Pamatujete si ještě na vašeho prvního pejska?
Jasně, vzal jsem si ho od jedné holčiny z Uhlířských Janovic. Šlo o problémového pejska, ale mně to nevadí. Já si to vždycky srovnám. Dalšího psa jsem měl z útulku.
Džukelu ale máte od malinka. Kdy pes dozraje do věku, že se s ním může trénovat?
Všude můžete číst, že se pes může trénovat a sporty se s ním dělat až od roku. To ale není pravda. To je jako byste s atletikou začínala v osmnácti letech, je to nesmysl. Platí to i co se týče socializace, ta by měla začít hned po očkování, jakmile si ho přinesete domů.
Může mít pozdní socializace vliv na to, že se třeba právě pitbulteriéři a bulteriéři nesnesou s ostatními pejsky?
To se nesnesou nikdy. Je to dáno genetikou. Ale Džukela by se s vašimi psy neprala, ohlídal bych si to. Musela by mít košík. Když k ní přijde cizí pes, je to jako bych k vám přišel v parku a nečekaně vám dal facku. Když ale Džukele nějaký pes vadí, tak se schová za mě, nejde do konfliktu. Ale rvát se umí. Nejnebezpečnější u psů je přenesená agrese.
O co jde?
Měl bych tady za plotem své dva psy a někdo by šel okolo se psem. Ten pes by na ty moje začal útočit, oni na něj budou jen koukat a štěkat přes plot. Ale protože se k němu nedostanou, tak kousnou sebe.
Zmínil jste, že kromě Džukely máte ještě jiného pejska.
Jmenuje se Winnie, je to stafbulka. Dali mi ji sem s tím, že napadá psy. Mám ji tři měsíce a musím je mít s Džukelou zvlášť, i když teď kdybych byl s nimi, tak bych to asi nějak zkorigoval, ale samy být nemůžou.
Šly by do sebe až tak, že by jedna třeba nepřežila?
Pravděpodobně ano. Je to ale dáno tím, že obě mají strach. Pes, který se bojí, to je špatně a nenechal by toho. Winnie, to snad ani není zvíře, to je sršící energie. Ale mojí mamce v podstatě zachránila život. Je už trvale upoutána na lůžko, starám se o ni, ale nějak už jí to tady nebavilo. Winnie za ní chodí a je neskutečné, jak se v tu chvíli dokáže zklidnit.