Paní Málková, v jejímž rodném listě je zapsáno Rakousko-Uhersko, pochází z Horních Bučic, ale životní osudy ji zavály i do jiných měst a obcí. Po studiu na čáslavském učitelském ústavu a prvních profesních zkušenostech, které získala na základní škole ve Vrdech, se na několik let přesunula do Velkých Popovic, kde prožila druhou světovou válku.

Po roce 1948 (již se svým manželem, také učitelem, na něhož dodnes s velkou láskou v srdci vzpomíná) se vrátili nejprve k jejím rodičům a zanedlouho nato získali byt v Žehušicích, kde oba také učili. V roce 1966 využila rodina paní Růženy Málkové možnost získat zcela nový byt v Čáslavi i místa na zdejších základních školách. Zatímco její manžel zamířil na základní školu v dnešní Masarykově ulici, paní Málková přijala místo učitelky na zvláštní škole.

Životní osudy paní Růženy Málkové se v jejím vypravování zdají být většinou až idylické. Jistě všichni tušíme, že problémy, nejistota a ekonomické potíže vznikající republiky v době jejího dětství, stejně jako události druhé světové války nebo období po roce 1948 byly složité a někdy i tragické. Tím vším si samozřejmě prošla i rodina paní Málkové - ona však i z těchto období ve svých vzpomínkách vybírá jen ty světlé okamžiky, plné lásky a porozumění.

Dětství jejích dcer je pro ni dodnes nezapomenutelným obdobím, stejně jako například roky, strávené v Žehušicích, kde rodina žila přímo v zámeckých komnatách. Kdo by si však představoval luxus šlechticů, velmi by se mýlil. "Místnosti byly vysoké a v zimě nebylo možné je vytopit. Stalo se, že přes noc zamrzla voda ve skleničce na nočním stolku. Ráda ale vzpomínám na růžový akát, který kvetl pod okny ložnice i na zpěv slavíků, kteří žili v zámeckém parku," vzpomněla paní Málková. Právě tento krátký útržek nejlépe ukazuje její přístup k životu - na každé době, téměř na každé situaci je možné najít něco hezkého. Snad i tento pohled na svět, stejně jako péče její milované a milující rodiny, umožnil paní Růženě Málkové oslavit 102. narozeniny.

K tomuto jubileu ze srdce gratulujeme!