Rozhodl se o svůj příběh podělit s veřejností. Jednak proto, aby poděkoval zdravotníkům, ale také kvůli tomu, aby předal své zkušenosti a všechny nezodpovědné varoval. Dokonce natočil i pětačtyřicetiminutové video, ve kterém své zkušenosti popisuje do nejmenších detailů.

„Nejsem žádný exibicionista, dokonce nemám ani facebook, takže bylo docela těžké se k tomuto kroku odhodlat a odhalit své soukromí. Chtěl jsem ale, aby se to dozvědělo co nejvíce lidí, protože odpovědnost za současný stav neseme všichni, takže bychom s tím všichni měli něco dělat. To, co jsem zažil, bylo docela drsné a všechny bych vás chtěl varovat, že nemá cenu tahat čerta za ocas,“ řekl na úvod.

Nakazil se před měsícem od nejmladšího syna, který chodí do druhé třídy, takže zkušenosti jsou čerstvé. Onemocnění mělo u sportovce tělem i duší závažný průběh, plíce mu fungovaly jen na třicet procent a hospitalizovaný musel být ve Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze.

Zdroj: Youtube

„To, co potkalo mě, může potkat kohokoliv z nás. Není o co stát. Dopadlo to tak, že po krátké léčbě doma, protože moje žena je doktorka, mě rychlá záchranná služba musela odvést do čáslavské nemocnice na CT, které nedopadlo úplně nejlépe. Měl jsme sraženinu na plicích, zvětšené srdce. Říkali, že to bylo o chlup. To jsem se ale všechno dozvěděl až později,“ popisuje drsný průběh onemocnění.

Nakonec byl s covidovým zápalem plic převezen do pražské nemocnice, kde strávil 14 dní. „Osm hodin spíte a zbytek jen ležíte a dýcháte kyslík. Se světem jsem komunikoval jen přes sms a i to byla neskutečná námaha. Dojít si po několika dnech sám na záchod je jako výhra, stejně tak jako sprcha. Dojít do ní a zpátky bez kyslíku se v tu chvíli rovná výstupu na Sněžku,“ říká ke své hospitalizaci Vít Richter.

Nyní už je doma, léčba u něj ale ještě zdaleka neskončila a těžko říct, kdy skončí. Stejně tak to podle něj bude i s bojem s covidem ve společnosti, který je prý stále na začátku. Jak se bude vyvíjet ale záleží i na našem vlastním postoji k současné situaci a ochotě přijmout zodpovědnost a také ochotě chránit především naše nemocnice a zdravotníky.  „Tam se utíkáme, když je nám nejhůř. Musíme se naučit žít jinak. Zapomenout na rok 2019, to už se nikdy nevrátí. Musíme se naučit žít s covidem,“ myslí se.

K natočení videa ho ale vedl ještě jeden impuls. Apeluje také na současný stav v souvislosti s dětmi. „Děti jsou, kromě nemocných, postižené současnou situaci podle mě nejvíc, ten čas jim nikdy nikdo nevrátí a moc se o tom nemluví, moc se to neřeší. A zodpovědnost za to neseme i my. Děti jsou zavřené doma, živoří, a my si vesele chlastáme v garážích a pořádáme večírky pro třicet lidí,“ dodal.