Byl jsem se tam podívat a k pádu nedošlo vadným jištěním, všechno je v pořádku,“ říká člen místního lezeckého oddílu i autor přejištění několika cest Petr Mundil. On a několik dalších nadšenců se pod hlavičkou Českého horolezeckého svazu (ČHS) starají o bezpečnost skal na Kutnohorsku.
„Ty kruhy jsou tam navěky. Nyní provádíme pouze vizuální kontrolu, když sem chodíme lézt,“ vysvětluje Mundil. Na správu lezecké oblasti přispívá ČHS financemi i materiálem, pro správce také pořádají školení, která by měla zabezpečit bezchybnost práce při ukotvování jištění.
Nynější „železa“ pocházejí podle Petra Mundila z roku 2000, kdy se s přejištěním skal začalo. Jedná se především o nové borháky, nejty a slaňovací kruhy. Ty se vloží do navrtané díry a za pomocí chemické malty či speciálního lepidla upevní. „Opravovaly se především staré cesty, jelikož možnosti vytváření nových jsou již skoro vyčerpané,“ dodal kutnohorský lezec.
Cvičná stěna 
pro Pražany
Po přejištění se skály v okolí Kutné Hory staly „bezpečné“ i pro méně zkušené lezce a ti sem začali hromadně přijíždět. „Za čtyři roky se z místních skal staly cvičné stěny pro ostatní lezce, hlavně Pražáky, Hradečáky a Pardubičáky,“ postěžuje si Petr Mundil.
To sebou přináší nepříjemnosti rovněž ekologického rázu, kdy se na skalách objevuje stále více zbytků bílého magnézia.
Nejenom jištění musí správce řešit
„Začalo zde být rušno, tak se tu dodělala kadibudka,“ vysvětluje přítomnost dřevěné stavby Mundil. Nebyl to však jediný hygienický problém a díky hromadění odpadků byl přivezen i kontejner.
„Dali jsme ho sem, ale za dva měsíce mu někdo ukradl kolečka,“ říká lezec a se smíchem dodává: „Teď nevím, jak ho budeme vyvážet, asi musíme někde ukradnout nová.“ Návštěvnost vedla také ke změně dopravních předpisů, jež nyní zakazují vozidlům vjezd.

ROZHOVOR:Člen kutnohorského lezeckého oddílu a autor přejištění několika cest Petr Mundil vypráví o lezení, bezpečnosti i specifikách tohoto sportu

O tom, že se na skalách leze, víme všichni, ale o těch, kteří se starají o jejich správu a bezpečnost, jenom někteří.

Proč jste začali přejišťovat skály v okolí Bylan?


Jsou to plotny a nedá se tam dát skoro žádné postupové jištění. Ono vystoupat šest metrů do výšky a řešit tam nějaké těžké kroky, není příliš ono (smích), i když i to jde. Tak se v roce 2000 začalo přejišťovat.

Kde jste se učil zakládat jištění do skal?

Český horolezecký svaz pořádá školení. My spravujeme tedy Kutnohorsko, a tak jsem se nechal proškolit také. Ale mě to popravdě nikdo neučil. My jsme si to vyzkoušeli v lomu, ještě když se o tom na svazu jednalo. Hledali jsme možnosti u různých výrobců. Navrtalo se, nechalo přes zimu a vydrželo to. Nakonec i svaz se stejným postupem přišel, jako se schváleným.

Co může tedy jištění poškodit?

Když se kruhy používají na slaňování, tak hrozí, že se předřou. Na pískovcových skalách to škodí samozřejmě víc, tam písek v laně zůstává a ono se to potom chová jako pilník.

Kdo vlastně zodpovídá za bezpečnost skal?

Každý lezec se po skalách pohybuje takzvaně na vlastní triko. Na vnitřních stěnách je to jiné, tam mají různá pravidla.

Co jste používali k jištění před tím, než přišly certifikované výrobky?

My jsme si dělali věci sami doma na koleni. Například můj sedák ušil sedlář z cvičných hadic a popruhů z padáku. Dělal se i z bezpečnostních pásů z auta a nebo z popruhů od paragánů. Skoby se vytvářely i z jedenáctky pásu pozinku. Provrtalo se to a bylo. Certifikát to nemělo. A koho to zajímalo? Nikoho, padali jsme do toho a utrhlo se to někdy s někým? Občas ano, ale kdo mi zaručí, že se s autem dostanu domů? A to certifikát má.

Kde jste brali nápady a inspiraci?

V SSSR měli titan a my měli kondomy, to se pak všechno měnilo (smích). Když někdo jel do Ruska, tak se vrátil s ohromným balíkem šroubů do ledu, titanových skob a to se všechno tady odlévalo, dávaly se do toho lanka atd

Autor: Jiří Kalát