První třídu vyučoval řídící učitel František Šmat, druhou pan Křička a na třetí místo byl dosazen pan učitel Vycpálek ze Sudějova. Stále se však hledal řídící učitel, který by ve škole zůstal několik let a o školu se řádně staral. To se nakonec stalo. V polovině září roku 1897 nastoupil Jan Louda původně z paběnické školy, který byl zvolen řídícím učitelem. Měl již své zkušenosti. Působil předtím například i v Podvekách nebo ve Vavřinci.

167 žáků

Rok 1897 byl pro jindickou školu hodně živý. Docházelo sem celkem 167 žáků, a to i přesto, že 4 děti z Jindic docházely do jiné obecné školy. Podle kroniky byli žáci velice pečliví a docházeli do školy pravidelně. Zameškali vetšinou jen z důvodu nemoci.

Postupně škola vzkvétala. Přesto v roce 1901 začali v Jindicích usilovat o to, aby se ke škole přistavila přístavba, která byla následně schválena technikem, lékařem i školním inspektorem. Bohužel, tato snaha vyšla vniveč. Návrh na přístavbu školy byl zamítnutý.

I tak se jindická škola dále rozvíjela o nové předměty a nové žáky. V roce 1921 jich docházelo do trojtřídní školy celkem 120 žáků. Škola s klidem ustála jak dvacátá léta, tak první polovinu třicátých let. Roku 1935, kdy se stal novým řídícím učitelem Josef Svoboda z Kácova, už ale potřebovala opravit. V jedné ze tříd se zhotovila nová podlaha a oprav se dočkala i další třída, chodba nebo kabinet učitelů.

Žalostný stav školy

Pak ale přišla druhá světová válka. Škola ji sice přečkala, ale stav budovy, která byla pouhých deset let před tím opravována, byl více, než žalostný. Bylo jasné, že Jindice potřebují po dlouhých letech zbrusu novou školní budovu. Nejdříve vznikl náčrt nové školy, který vypracoval její bývalý žák, architekt František Buriánek. Následně byl vybrán pozemek a následovalo několik setkání, na kterém se domlouvaly podrobnosti. Snaha však byla marná. Nová škola v Jindicích nebyla nikdy postavena. Dětí již bylo málo a z dávné trojtřídní školy zbývala jen malá jednotřídka.

Vyšší počet dětí

Pro výuku v Jindicích to ale nebyl úplný konec. V roce 1954 se na chvíli zablesklo na lepší časy, když se do školy zapsalo 41 dětí. Znovu proto byla otevřena i druhá třída a nastoupila dokonce i nová učitelka domácích nauk Marta Jozefy. Přestože měl stav školy k tomu ideálnímu hodně daleko, místní se alespoň snažili vylepšit školu novými parketami a vymalováním tříd a vše vypadalo v rámci možností dobře.

To už ale netrvalo příliš dlouho. Dětí znovu rapidně ubylo, druhá třída byla zavřena a když v roce 1964 nastoupilo pouze 15 žáků, bylo jasné, že éra jindické školy končí. Po tomto školním roce byla škola pro nedostatek žáků uzavřena a zdejší děti začaly navštěvovat školu v Uhlířských Janovicích.

Zdejší budova bývalé školy ale dnes naštěstí nechátrá. Sídlo v ní má kancelář obecního úřadu, také hostinec a obec o stavbu pečuje. Dům má v současné době novou střechu, opravuje se venkovní fasáda a okna jsou také vyměněná.