Pravým jménem Felix Emil Josef Karel Cammra se narodil 8. listopadu 1897 v domě č.p. 414 v ulici Na Náměti v Kutné Hoře. Vyrůstal naproti rodnému domu Mikuláše Dačického z Heslova. Již od mládí byl zvláštní osobností. V raném věku o sobě začal prohlašovat, že je potomkem jednoho španělského šlechtického rodu. Podivný nápad vyústil v roce 1924 v úřední změnu jména. Náhle se Felix jmenoval Hrabě Felix Achille de la Cámara del Campo y Padrone.

Medaile za statečnost

Svá studia začal na pražské univerzitě, ale po začátku první světové války byl odveden na frontu. Tam se stal důstojníkem Rakouska-Uherska. Bojoval na ruské frontě a byl vyznamenán železným křížem a medailí za statečnost.

Po válce působil jako důstojník také v armádě Československa. V roce 1923 byl na doporučení španělské vlády jmenován bolivijským konzulem, ale jeho uznání narazilo na tvrdý odpor Eduarda Beneše, který proti němu měl osobní i politické výhrady. Hlavním důvodem bylo to, že v roce 1926 vstoupil do Národní obce fašistické. Navíc dokonce spoluzaložil i Českou ligu proti bolševismu.

V té době ale také založil divadlo Apollo. V roce 1927 ho pro krach musel uzavřít. Všichni jeho přátelé se ale shodovali na tom, že i přes tento neúspěch žil bohémským životem, který byl dost nákladný.

Mercedes v garáži

Jeho život, který vedl v rozlehlém bytě na vyšehradském nádraží, byl plný krásných žen a aut. Vlastnil dokonce i automobil Mercedes. Pamětníci, kteří se o Cámarovi zmínili, na něj vzpomínali jako na vysokého muže, štíhlé postavy, který chodil elegantně oblečen. Také ale většinou s monoklem a o holi, které se říkalo „španělka".

Na konci dvacátých let se oženil s primabalerínou Národního divadla Jelizavetou Bukolskou. V tu dobu se kamarádil také s dobrodruhem Josefem „Harrym" Jelínkem. Zajímal se i o okultní vědy a díky nim vzniklo několik zvláštních a těžce čitelných knih. Například Záhada sfingy nebo Primabalerina a tanec upírů. Na krátkou dobu se také odstěhoval do Paříže, kde se se svou ženou nechal rozvést v roce 1930.

Jeho koníčkem byl ale i film. V této oblasti je jistě největším úspěchem podíl na scénáři filmu Dívka v modrém od Otakara Vávry, který byl stejně jako hlavní protagonista filmu Oldřich Nový, jeho přítel.

Při natáční „Dívky" se velmi sblížil i s Lídou Baarovou, se kterou podle některých materiálů prý měl i jiný vztah než pouze pracovní. Spekuluje se, že ji naučil španělsky, což pak herečka využila při hraní v emigraci pro roce 1948. Jde ale o pouhé doměnky a více informací v historických pramenech nebylo nalezeno. Stejně jako měl mít podle těchto spekulací poměr s Baarovou, měl mít blízko i k zahraničním herečkám, jmenovitě k Mary Pickfordové nebo Gretě Garbo. Ani v jednom případě však nebylo nic potvrzeno.

Dívka v modrém ale nebyla jediným pozastaveníčkem tohoto hraběte u filmu. Spolupracoval i na filmu Slávko, nedej se! Speciální kapitolou v jeho filmové tvorbě je spolupráce s Janem Rysem- Rozsívačem a kolaborujícím režisérem Václavem Binovcem. Tato trojice se pokusila natočit první český film s protizednářskou tématikou. Měl se jmenovat Čtverylka lásky. Šlo o příběh spiklenců z konce 18. století a měl tematizovat jeden z osvědčených motivů fašistické propagandy. Bohužel pro ně se ale film nepodařilo zrealizovat. Po začátku občanské války ve Španělsku se přihlásil do armády generála Franca a byl pověřen vedením její československé propagační služby. Narůstající obdiv k Francově fašizujícímu režimu vyústil napsáním několika článků s propagandistickou tématikou.

Byl velkým odpůrcem komunismu. Veřejně se k podpoře nacismu hlásil a dělal všechno pro to, aby k této skupině lidí také patřil. V roce 1939 tak začal kolaborovat s nacistickou zlovůlí. Byl německým poradcem ve věcech filmových, členem zločinecké organizace Vlajka a od roku 1943 byl dokonce i příslušníkem nacistických oddílů SA.

Nejasná smrt

Zrádné chování stálo Cámmaru život. Kolem jeho smrti jsou ale mnohé otázky. Jeden z historických pramenů popisuje jeho smrt jako dlouhou a bolestnou. Před vchodem domu v Míšenské ulici na pražské Kampě se shromáždilo 8. května 1945 několik gardistů. Ti přesně věděli, kde se známý český fašista ukrývá. Cámara byl ale znám tím, že všude chodí ozbrojen. Proto nejdřív do bytu poslali malého chlapce, který měl Cámaru vylákat ven. Lest se zdařila a po chvilce byl Cámara vyveden. Revoluční gardisté s ním neměli slitování a hned mu kolem krku uvázali provaz. Jeden z nich muže, který byl mezitím pověšen na strom, polil benzínem a zapálil. Jiné prameny ale uvádějí, že byl zastřelen.

Archiv policejního ředitelství nemá o tomto lynči žádné zprávy a ani úmrtní list na Cámarovo jméno vystaven nikdy nebyl. Jeho ostatky nebyly nalezeny a neví se, kde by mohly být. Oficiální hrob nikde ve světě není. I díky tomu Felix Achille de la Cámara upadl v zapomnění. Jeho jedinou stopou je titulek ve filmu Dívka v modrém.