Trasa tradičního svatomartinského průvodu vedla z Kostelního náměstí na Žižkovo náměstí. Po příchodu k morovému mariánskému sloupu děti z „Kopretiny“ zazpívaly a zarecitovaly. Za svůj výkon sklidily zasloužený potlesk.
Vyvrcholením večera byl příjezd svatého Martina na bílém koni, ale to se napoprvé nepovedlo. Děti totiž měly za úkol přivolat Martina hlasitým křikem, ale málo se snažily a Martin ho neslyšel a nepřijel. Děti volaly ještě jednou, opět neúspěšně. Teprve napotřetí bylo volání „Martinééééé“ patřičně hlasité a Martin tentokrát přijel na koni přímo na náměstí!
Ještě před příjezdem svatého Martina byly děti seznámeny s historií této osobnosti. Martin byl vojákem římských legií na území dnešní Francie a pozdější biskup v Tours. Žil ve čtvrtém století našeho letopočtu. Jednoho dne uviděl u bran města žebráka v otrhaných šatech.
Nerozmýšlel se a okamžitě rozťal mečem svůj plášť na dvě poloviny a jednu žebrákovi daroval. V noci se mu podle pověsti zjevil Ježíš Kristus a ráno byl plášť opět celý. Martin se po této příhodě nechal pokřtít, vystoupil z armády a věnoval se pak šíření křesťanství a pomoci potřebným.
V začínající době chladu, prázdnoty a opuštěnosti bývalo Martinovo milosrdenství pro naše předky prozářením a útěchou. Proto vznikla tradice chodit na svatého Martina temným večerem s lucerničkami nebo lampiónky. Chůze s lucernou symbolizovala světlo v temnotě a napomáhala hledat cestu k druhým lidem i k sobě. Svátek je spojen se soucitem, laskavostí a schopností se dělit.
Zaměstnancům a dobrovolníkům z Rodinného centra Kopretina patří poděkování za zorganizování svatomartinských oslav. Se „srdcem na dlani“ připravili pobavení a poučení čáslavským dětem. A tak nezbývá, než se těšit na další ročník, který bude opět provoněn vůní svatomartinského pečiva. A celý rok se můžeme těšit přemýšlet: „Budou se rozdávat svatomartinské rohlíčky, a nebo buchty? A nebo snad bude nějaké jiné překvapení?“
