Proto do Třebětína přicházel čas od času vyučovat po domech přímo učitel z Vrbky. To ale nestačilo. Místní potřebovali školu vlastní.

První žádost o zřízení samostatné jednotřídní školy v Třebětíně byla podána v roce 1905. V zápětí byla však zamítnuta pro nedostatečný počet dětí, který by do školy docházel. Žádost se však podala znovu a tehdejší zemská školní rada povolila zřídit v Třebětíně v jednom z domů třídu, kterou by zde každý den vedl učitel. Tři kilometry vzdálena obec Vrbka se ale na tuto žádost odvolala.

Inspektor Václav Svoboda později celou situaci zvážil a nakonec povolil otevřít v Třebětíně jednu třídu. Ta byla otevřena v domě číslo popisné 24 u tehdejšího obecního starosty Karla Tvrdíka. Vyučování začalo v dřevěné nízké světnici, kde byla velká kachlová kamna a pekárna. Prvním učitelem se stal Alois Semerád, který zde nakonec působil 21 let.

Místní však byli i nadále nespokojení, že nemají samostatnou školu a bojovali o ni dál. Potřebovali školní budovu, protože chtěli, aby byly do třebětínské školy přiškolené i nedaleké Tasice. Na základě toho přeměřil inspektor vzdálenost z Bělé do Tasic, kam byly děti tehdy přiškolené. Druhou trasou, kterou měřil, byla právě cesta z Tasic do Třebětína. Ukázalo se to jako velice dobrý krok. Cesta do Třebětína totiž byla kratší. Tasice byly přeškolené do Třebětína a obec konečně dostala povolení zřídit svou vlastní školu.

Nová budova

Zdejší školu se podařilo postavit na konci roku 1911. V lednu roku 1912 byl přistěhován všechen nábytek a vyučování v nové škole tak slavnostně začalo 28. ledna roku 1912. Školu si pochvalovali nejen místní, ale i příchozí lidé. Měla krásný vilový vzhled. Děti se učily v jedné velké učebně, na kterou navazovala malá chodba a kabinet pro učitele, kterým se procházelo do bytu správce školy.

Vše se však neobešlo bez problémů. Při stavbě školy se zapomněl ve sklepě vystavět kanál. Proto býval sklep až do poloviny zatopen. Školní budova tak často čelila problémům s vlhkostí a plísní.

Problémy

I přes problémy, které absence odtoku způsobovala, děti vyučování v místní škole bavilo. Měly dostatek pomůcek, mezi které patřily obrazy a mapy. Roku 1914 se ale žáků třebětínské školy začala „dotýkat" první světová válka. Chudí občané si do školy ukládali běžné potraviny, aby je uchránili před vojskem. Místní tehdy trpěli hlady a cena másla se zde vyšplhala až na 70 korun. I přes tyto těžké časy do školy docházelo poctivě každý den 67 žáků.

Válku nakonec třebětínská škola ustála. Místní se o ní pečlivě starali. Každý rok prošla nějakou opravou nebo úpravou. Například v roce 1923 se opravily všechny podlahy i plot. Na školní zahradě se v tomto roce vysázelo celkem třicet ovocných stromů. Ty měly koho potěšit. Počet dětí se v těchto letech pohyboval stále kolem padesátky.

Těžký byl pro školu rok 1929. Tehdy se přihnala velká bouřka, která strhla tašky ze střechy a svalila komín. Třebětínští lidé ale s opravou neotáleli a dokonce se podařilo v budově zřídit i školní knihovnu. V dalších letech se ve škole opravovaly postupně lavice, místní také natřeli tabule a opravili chodník, který byl před hlavním vchodem do školy. Nakonec se zažehnal i dlouhodobý problém s plísní a vlhkostí. V roce 1931 byl konečně vybudován chybějící kanál.

Válka

I když třebětínská škola ustála i druhou světovou válku, nevyhnulo se jí prokletí malých škol. Počet žáků byl stále menší. V polovině padesátých let sem docházelo pouze dvacet dětí. Za posledními žáky se brána školy zavřela v roce 1961. od té doby museli místní děti do školy opět dojížděť a Inventář školy a školní sbírky převzala bohdanečská škola.

Budova bývalé školy je dnes využita pouze částečně. V jedné půlce se nachází nájemní byt, který obec pronajímá. Druhá půlka budovy je v současné době prázdná.