Když se kutnohorského rodáka a pamětníka pana Štrobla ptám, zda-li představitelům komunistického režimu postava J.K. Tyla, respektive jeho busta nevadila, dozvídám se zajímavou skutečnost. „Naopak. Zejména v padesátých letech minulého století byly Tylovy hry značně propagovány. Tyl byl veřejnosti prezentován jako největší proletář a jeho dílo, třeba Kutnohorští havíři, tvořilo základ budovatelských her zdejšího ochotnického souboru", říká pan Štrobl.

Postavu J.K. Tyla zná díky jedné jeho písni celý národ. První sloka této písně, tedy Kde domov můj, z jeho hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, se stala Českou národní hymnou. J.K. Tyl však má ke Kutné Hoře i vazby mnohem bližší, protože se zde v roce 1808 narodil. Jeho původní příjmení však znělo Till. Roku 1825 si ho změnil na „Týl" a teprve až roku 1838 na „Tyl".

Busta na zakázku pro divadlo

Tylova busta byla zhotovena na zakázku přímo pro Tylovo divadlo ku příležitosti jeho otevření dne 12. ledna 1933. Jejím autorem je Karel Dvořák. Ten má na Kutnou Horu i jiné tvůrčí vazby, neboť se autorsky podílel na soše T. G .Masaryka, která se v současné době nachází před Vlašským dvorem.

Za zmínku také stojí postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov, která tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře. Nachází se v Barborské ulici před Českým muzeem stříbra. Význam tohoto sochaře dokládá i fakt, že v roce 1934 vytvořil Pomník legií pro Pére-la chaise v Paříži.

Ale zpět k bustě J.K. Tyla. Podle slov kutnohorského pamětníka Miroslava Štrobla má nevyčíslitelnou hodnotu. Ve foayer divadla je umístěna na vysokém podstavci. Sama o sobě je ale prý tak těžká, že její případné přemisťování na jiné místo by bylo značně náročné. Pan Štrobl to dobře ví, protože si pamatuje na slavnostní znovuotevření divadla v roce 2003. Tehdy se také konala replika prvního otevření divadla a busta přesně kopírovala svou první cestu, kdy byla do divadla přinesena poprvé. Další cesta už ale pravděpodobně nikam dále nepovede a osud této busty nebude zřejmě tak „zaprášený", jako osud včera zmiňovaných bust A. Zápotockého či Lenina. Tato busta českého dramatika, novináře a spisovatele, po němž nese kutnohorské divadlo své jméno, s největší pravděpodobností zůstane nadále chloubou tohoto kulturního stánku.