Sice krajští radní už před čtrnácti dny rozhodli o záměru prodeje staveniště za odhadní cenu ve výši čtyřicet milionů korun, avšak na úřední desce nemovitost ještě nevisí.

Proti záměru se postavili zastupitelé krajské opozice, kteří jsou jednoznačně proti prodeji. „Chceme, aby nová, ale nyní chátrající budova byla dostavěna a sloužila původnímu účelu, tedy starším lidem,“ řekl Marcel Hrabě, předseda Klubu ČSSD. Vedení kraje se podle nich opět zbavuje nepříjemné odpovědnosti i tvrzením, že budoucí využití je v rozporu s koncepcí kraje, a chce zvolit nejjednodušší cestu prodeje místo dostavby a využití jako moderního domova pro seniory.

„Od nového nabyvatele budeme chtít, aby se zavázal využívat objekt jako zařízení poskytující sociální péči,“ uvedl již dříve Josef Vacek, náměstek hejtmana pro oblast sociálních věcí, protidrogové tematiky a národnostních menšiny. „Tato záležitost byla dlouho diskutovaná a koalice došla v rámci jednání k tomuto kroku,“ potvrdil mluvčí kraje Martin Kupka. Prodej by měl být tedy realizován, pokud se ovšem najde zájemce.

 

Horký brambor

Jen těžko se dá uvěřit, že po sedmi letech stále ještě nestojí objekt, který měl sloužit jako azyl na stáří. Přitom právě stárnutí populace a tudíž zjevná potřeba podobných zařízení se diskutuje na všech frontách. Už se dokonce objevily hlasy o tom, že by se měla „novostavba“ zbořit a začít znova a možná jinak. Tak to snad ne? Ať už se začalo jakkoli, tak nemůže být stav tak tragický, aby se nedalo dokončit. Jenže s horkým bramborem, navíc zjevně značně prodraženým, se těžko pohne dál. Dostavba bude drahá a provoz taky tak. A právě to je kámen úrazu celého problému. Nápad, jak z průšvihu vybruslit bez dalších ztrát.