Z takzvaného Breüerova koutku si ostatky svých předků přál exhumovat Václav Dajbych, který v současné době žije v Praze. „Tři z pohřbených osob jsou moji přímí předkové a ostatní tety a strýcové případně bratranci a sestřenice,“ popsal vztah k exhumovaným Václav Dajbych. A důvod? „Opakovaně jsem viděl, že si na hroby, místa odpočinku mých předků, ulevují nejen čtyřnozí mazlíčci, ale občas i pánové. To mi vadilo,“ doplnil Václav Dajbych.

Nebyl to ale jediný důvod. Deník má k dispozici kopii dopisu z roku 1892, jehož autorem je Josef Kalousek, profesor tehdejší české univerzity. V něm žádá městskou radu královského horního města jménem své tchyně Marie Breüerové, aby směla být pohřbena vedle svého manžela Antonína Breüera, syna Květoslava a vnučky právě na hřbitově Na Náměti. Její přání však tehdy vyslyšeno nebylo, protože na jmenovaném hřbitově se v té době přestalo pochovávat.

Její ostatky proto byly uloženy na hřbitově v Praze. Po více než sto dvaceti letech se jí ale přání splní. Exhumované ostatky budou díky Václavu Dajbychovi převezeny právě do Prahy.

Podle kutnohorského kronikáře Lukáše Provaze je takto rozsáhlá exhumace výjimečná. V Kutné Hoře se v posledních desetiletích dá srovnat pouze s jednou. „Srovnatelná je s exhumací ostatků asi 25 osob – převážně vojáků wehrmachtu – U Trojice,“ poznamenal Provaz, jehož hlavním „úkolem“ bylo dohledávat v matričních knihách a dalších archivních pramenech přesná životní data lidí, jejichž ostatky měly být exhumovány. Podařilo se například „identifikovat“ i ostatky dvou malých dětí.

Co všechno vlastně taková exhumace obnáší a jaká kritéria musí žadatel splňovat? „Prováděné exhumace pro nás byly specifické tím, že jsme zakázku nezajišťovali na veřejném, ale již skoro 60 let zrušeném pohřebišti. Římskokatolická farnost - Arciděkanství Kutná Hora, majitel pozemku, vyhověla žádosti pana Dajbycha a zájmu exhumovat ostatky svých předků vyslovila souhlas. Překážku v exhumacích neshledala Krajská hygienická stanice Středočeského kraje ani Archeologický ústav ČR,“ uvedl vedoucí Správy hřbitova Josef Kraus.

Exhumovat ostatky šestnácti členů jedné rodiny z devíti vedle sebe umístěných hrobů je podle něj unikátní záležitost. „Vždyť jsme vyzvedávali ostatky pohřbených osob mezi roky 1824 až 1886. Z toho ostatky dvou malých dětí. Byla to velmi tvrdá a s úspěchem zvládnutá práce. Zemina byla kvůli přítomným vzrostlým stromům prorostlá množstvím drobných kořenů a do hloubky dvou metrů de facto bez vláhy. Až na nepatrné odchylky jsme vždy našli to správné místo, jehož umístění nám pomáhali určit staré fotografie a stopy ve stávající nemovitosti, která bývala součástí ohradní zdi,“ popsal průběh exhumace Josef Kraus.

Pouze ostatky bývalého starosty Kutné Hory Josefa Jaromíra Štietky byly již exhumovány. Proto bylo nakonec vyzvednuto pouze šestnáct pohřbených osob místo předpokládaných sedmnácti. Podle Krause se neví, kým byly ostatky bývalého starosty exhumovány, ani kdy a kde byly následně uloženy. „Jsem na zajištění této zakázky a odvedenou práci našich zaměstnanců pyšný. Vždyť jsme se podíleli i na vyrovnání jistého historického dluhu naší společnosti vůči této rodině,“ dodal vedoucí Správy hřbitova.