Zúčastnil se všech tří československých odbojů, v poslední době o jeho životě vyšly dvě knihy. Čáslav je na svého rodáka hrdá a jeho památka je v Čáslavi připomínána. Důkazem je název nejvýznamnější čáslavské třídy, ulice Generála Františka Moravce. Ta začíná na křižovatce „Ostrý roh“ a končí na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Další města, která se hrdě hlásí k Moravcově odkazu, jsou Přerov a Prostějov.

František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi a zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu. Pocházel z dvanácti dětí, dva sourozenci ale zemřeli v nízkém věku. Rodina byla velice chudá. Maturoval roku 1913 na osmitřídním gymnáziu v Čáslavi. Po maturitě začal studovat filosofii na Univerzitě Karlově v Praze. Válku započal v březnu 1915 nástupem u 12. zeměbraneckého pluku v Čáslavi jako jednoroční dobrovolník.

V lednu 1916 podporučík Moravec padl do zajetí. V zajetí pobýval v Carycinu, což je dnešní Volgograd, kde se přihlásil do spojeneckého vojska. Poté bojoval na řecké, srbské, francouzské a italské frontě. Do vlasti se vrátil v březnu roku 1919. V meziválečném období absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, poté byl přemístěn k vojenskému zpravodajství. Před hitlerovskou okupací Československa unikl se skupinou důstojníků do Velké Británie. Tam se okamžitě s Edvardem Benešem a dalšími vlastenci zapojil do zahraničního odboje.

Setkání Františka Moravce s prezidentem Edvardem Benešem.

Po válce však neměl na růžích ustláno. Byl obviněn, že se nepostaral o likvidaci zpravodajského archivu v březnu roku 1939, prezident Beneš se za svého kolegu z odboje ovšem postavil. Po nástupu komunistů byl okamžitě propuštěn z armády a následně odešel do německého exilu. Z Německa aktivně pracoval proti komunistickému zřízení ve své vlasti. Jeho činnost byla pokládána za tak nebezpečnou, že Státní bezpečnost plánovala jeho únos či dokonce vraždu.

V dalších letech pracoval generál Moravec ve vojenské rozvědce americké armády jako poradce pro Československo. Zde v roce 1966 při cestě do Pentagonu zemřel. Po roce 1989 byla Moravcova památka očištěna. Prezident Václav Havel vrátil generálu Moravcovi hodnost a udělil mu nejvyšší státní vyznamenání in memoriam. Jeho jméno nese skupina speciálních sil Armády ČR. Vojenské zpravodajství uděluje čestnou medaili s jeho jménem k ocenění svých příslušníků.

V roce 2012 byly v Čáslavi nalezeny ukryté památky z majetku Františka Moravce, který je zakopal před odchodem do Velké Británie. Generál Moravec nezanechal žádné paměti, napsal však vzpomínkovou knihu „Špión, jemuž nevěřili“. Asi deset let po jeho smrti rukopis zredigovala a vydala jeho dcera. Že kniha způsobila v normalizačním Československu obrovský skandál, není nutno připomínat. V roce 1977 ještě žilo mnoho lidí, kterým informace z knihy způsobily bezesné noci a nejen to.

Co říci o generálu Moravcovi závěrem? Jeho osoba byla rozporuplná, kontroverzní. Je to důkaz, že ani lidé nejsou černí, nebo bílí, a že ani historii nelze vnímat černobíle. Moravec nebyl oblíben pro některé své vlastnosti. Podle spolupracovníků byl ale člověkem čestným a zásadovým. Svou upřímností si nadělal mnoho osobních nepřátel. Však mu to také po válce spočítali.

Ale na druhé straně, kdo může říci, že vyslal do vlasti výsadek Anthropoid, aby provedl útok na nejvyššího muže protektorátu Reinharda Heydricha? A kdo se může pochlubit, že aktivně bojoval ve všech třech odbojích? A kdo se může pyšnit tím, že se před ním klepali soudruzi z všemocné Státní bezpečnosti jako ubohé listy osiky ve větru? Pouze čáslavský rodák František Moravec!

Vzpomínky vnučky Františka Moravce

Slavnostního křtu nové knihy Jaroslava Skopala, který se uskutečnil v sobotu v Mervartově pamětní síni přerovského zámku,  se zúčastnila i vnučka generála Františka Moravce Anita Garden Moravec. Na křest dorazila z Ameriky, kde žije.  (na snímku v zelené Na Františka Moravce má jeho vnučka Anita Moravec Gard dvě mlhavé vzpomínky z dětství. „Pamatuji si, jak sedí u stolu v obýváku a luští křížovku. Ta druhá se váže k situaci před odletem do Hongkongu, kdy mi bylo asi pět let. Nebylo možné mě tehdy přinutit k očkování, takže na mě museli skoro zakleknout. Pouhý den před naším návratem z Hongkongu, kde jsme byli tři roky, můj dědeček zemřel,“ řekla. O tom, jaký byl František Moravec člověk, se dozvídala až zprostředkovaně od své sestřenice.

Na Floridě, kde dnes Anita žije, se o Moravcově podílu při přípravě atentátu na Heydricha příliš neví. „Mému srdci je bližší tato země a jsem velmi ráda, že se lidé v Česku o historii zajímají,“ podotkla. Podle jejích slov dědečka rozhodnutí spáchat atentát na Heydricha po zbytek života stresovalo. „Byl si ale jistý, že to bylo správné rozhodnutí. Je hrozně těžké vybrat správné řešení a bylo by dobré, kdybychom věděli, jaké rozhodnutí je to nejlepší a jediné. Nikdo nemůže říct, co by se stalo, kdyby Heydrich žil, ale tady už žádné kdyby neexistuje,“ uzavřela.