Tento pátek tak mohou oslavit svátky dobrým jídlem v podobě řízku a tradičního bramborového salátu. „Sponzoři mají pro naše klienty přichystané také balíčky," uvedl pracovník centra a můj průvodce Petr Seidl.

Jak v centru s lidmi bez domova běžně pracují?

Naleznout kutnohorské centrum Duhové Atrium je trošku oříšek. Po menším bloudění zjišťuji, že mým cílem je nízká „krabicovitá" budova.
Před vchodem postávají dva muži, kteří mě ihned zdraví a zvou dál. „To jsou naši teréňáci," vysvětluje mi s úsměvem Petr Seidl, pracovník centra. Jak se později dozvídám, jde o pracovníky, kteří mají na starost monitoring. Prochází ulice města a zaměřují se právě na lidi bez domova, které směřují sem, do centra.

Nejprve vcházím do malé místnosti se stoly a židlemi. Zde již sedí dva klienti a trpělivě čekají na svoji polévku. Protože pobírají minimální finanční podporu, musí si ji sami zaplatit. „Pokud sem přijde někdo nový, má jídlo i oblečení zadarmo. Naši pravidelní klienti, kteří pobírají alespoň minimální finanční podporu, si ale musí toto vše za minimální poplatek koupit. Učíme je tak hospodařit s penězi," popsal mi fungování dále Seidl.
Do centra dochází lidé bez domova převážně z Kutné Hory, kteří zde mají místo svého trvalého pobytu, někdy zavítají i lidé z blízké Čáslavi nebo i Zruče nad Sázavou.

V kůži člověka 
bez domova

Do centra přicházím bez představy, co vše mohou místní pracovníci lidem bez domova poskytnout. Na chvíli se proto ocitám v kůži člověka, který nemá nic – ani peníze, ani rodinu, ani střechu nad hlavou. Co můžu od pracovníků centra očekávat za pomoc?

„Jelikož jste nově příchozí, nejprve by vás čekalo sociální šetření. Zde bychom se vás ptali na jméno, bydliště, finanční situaci, důvody, proč jste se dostala do této situace," popisuje „příjem" nového klienta Petr Seidl. Důležité upozornění: veškeré sdělení informací je o dobrovolnosti. Když klient nechce nic sdělit, nemusí. Nicméně Seidl uvedl, že za celou dobu se snad nesetkal s člověkem, který by jim nic nechtěl říci.Pracovník centra Petr Seidl

Dále mohu jako klient sdělit pracovníkům své momentální přání: zda požaduji jídlo, oblečení, vysprchovat se a podobně. A oni mi ochotně vyjdou vstříc. A pokud bych snad chtěla se svým stavem něco dělat, třeba vyřešit dluhy nebo si najít práci, opět naleznu potřebnou pomoc.
„Jsou zde klienti, kteří prostě na svém stavu nechtějí nic měnit. Psychika člověka je velice křehká. Někteří lidé si už zvykli na svoji samotu, takže je jim už jen třeba pobyt s ostatními zde v místnosti nepříjemný," popsal mi situaci některých Seidl.

Většina lidí nicméně chce svoji situaci dále řešit. Pracovníci centra s nimi proto dojdou na úřad práce, mohou jim sehnat brigádu, také klienty náležitě připraví na případný přijímací pohovor. Včetně výběru vhodné garderoby. A že je z čeho vybírat: součástí centra je jedna veliká místnost s oblečením v pěkném stavu! I já bych si hned vybrala.

O osudech klientů

Jak je to s důvody, které vůbec lidi přivádí do této těžké životní situace? Je příčinou soubor nešťastných náhod, nebo vlastní zavinění?
„U mladých osmnáctiletých lidí a starších jsou to často přetrhané rodinné vazby. Měli jsme tu dívku, které rodiče řekli, že nestuduje, bylo jí osmnáct, a proto ať se o sebe postará," popsal namátkou smutný příběh Seidl.

U dospělých lidí jsou většinou důvodem ztráta zaměstnání nebo záznam v trestním rejstříku. „Jakmile má člověk záznam v rejstříku, už ho zaměstnavatelé odmítají, má jakousi nálepku," dozvídám se dále.

Ocitnout se ze dne na den bez pomoci na ulici je v současné době snadné. „Vždy se však snažíme společně s klientem nalézt nějaké východisko," uvedl na závěr Seidl.