Vánoce. Pro věřící symbol naděje. Jaký odkaz či symbol by však, podle vás měly mít pro ty tak zvaně „nevěřící"?

Říká se, že Vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce. Pravda, jsou to sváteční radostné chvíle prozářené vánoční atmosférou, které prožíváme uprostřed rodiny, svých nejbližších. Patří k tomu výzdoba, napečené cukroví, pohoda, dárky, koledy, tradice Betlém. Takto je vnímají určitě všichni. Pro nás křesťany pak mají Vánoce své dovršení v účasti na křesťanské bohoslužbě, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista. Na tyto svátky se snad všichni těší i když jsou výjimky. Mám zkušenost, že i nevěřící lidé o Vánocích zavítají do kostela podívat se na betlém, někteří dokonce přijdou i na tak zvanou "Půlnoční". Není snad člověka, který by tyto svátky neměl rád.

Čím jsou Vánoce pro vás osobně? Máte je ráda?

Vánoce mám ráda. Ještě raději mám tu první část , advent, čas příprav, čas očekávání. Vždycky se těším na rozsvěcování svíček na adventním věnci a poslouchání adventních koncertů.

Jaké byly Vánoce vašeho dětství, jak si je pamatujete?

Jako dítě jsem tyto svátky silně prožívala. Velmi jsem se těšila na ozdobený stromeček a nemohla jsem se dočkat, až po večeři uslyším zazvonit zvonek a přijde Ježíšek. Vždycky přišel a nadělil nám pod stromeček nějaký ten dárek. Za mého dětství byly skromnější a přesto jsme se z nich jako děti velmi radovaly.

Jak jste se dostala k tak specifickému povolání jako je farářka?

Vždycky mě přitahoval kostel. Měla jsem kamarádku, která chodila na náboženství a já jsem jí záviděla, že ona může a já ne. Nebyla jsem totiž pokřtěná. Jako dospělá jsem se jednou s maminkou účastnila o Vánocích půlnoční bohoslužby ve sboru Církve československé husitské v Praze Nuslích, kde sloužil br. farář Jiří Kostelecký. Tato bohoslužba mě natolik silně oslovila, že jsem pravidelně začala navštěvovat nedělní bohoslužby. Po nějaké době mě bratr farář připravoval na svátost Křtu, který jsem pak přijala. V církvi jsem se cítila velmi dobře, měla jsem v ní duchovní domov. Netrvalo to dlouho a pocítila jsem i touhu vstoupit na tehdejší Husovu bohosloveckou fakultu ke studiu teologie.A tak se stalo. Vystudovala jsem Husitskou teologickou fakultu a přijala kněžské svěcení.

Kde současně působíte? A působiště jste si vybrala sama, nebo vám ho určila CČSH?

Nejprve jsem sloužila jako druhá duchovní Na Smíchově v Praze a od 1. září 2000 působím jako farářka v Úvalech.

Proč zrovna Úvaly?

Bratr farář Kostelecký, na kterého s úctou vzpomínám, zároveň sloužil i v náboženské obci v Úvalech a přál si, abych tam jako farářka sloužila. Na jeho doporučení mě zde jako farářku církev ustanovila. Od listopadu 2013 mi bratr biskup pražský nabídl administrování v Uhlířských Janovicích. Takže jsem i farářkou v Uhlířských Janovicích a Stříbrné Skalici.

Vánoce jsou pro většinu lidí časem radosti. Přesto je i řada těch, kteří v tento čas o to více pociťují svou samotu, beznaděj, prázdnotu. Co byste vzkázala právě jim?

Mnoho lidí místo vánoční pohody prožívá v tomto vánočním čase stres, nepokoj a smutek, prázdnotu a beznaděj. Tíží je bolest rozpadlých rodin, samoty, opuštěnosti a přehlížení. Vánoce však znamenají setkání s láskou, s láskou Boží, která v dítěti Ježíši přišla na svět. S láskou, která je nabízena celému lidstvu, která se ale ani jedinému člověku nevnucuje. S láskou, která otevírá dveře víry. Ježíš se narodil pro každého ať jsi kdokoliv. Starý či mladý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný. Chce přijít ke každému z nás, k tobě, aby ti ukázal naději, která nezávisí na tvých schopnostech, výhrách či prohrách. Chce přijít, aby ti otevřel cestu k bohatství, které není závislé na tvých úspěších, financích. Chce přijít, aby ukázal, že ti může být odpuštěno a že i ty můžeš dojít naplněného života…

Co vám o Vánocích udělá opravdovou radost?

Mám radost, když alespoň o Vánocích, mají lidé k sobě blíž, mají se rádi, jsou k sobě slušní, laskaví, upřimní. A nejen o Vánocích přijdou do kostela.

Dodržujete třeba nějaké tradice a zvyky, nějaké, které jste třeba zažila i jako dítě?

V mé rodině dodržujeme tradice z dětství a snažíme je předávat dále i vnoučatům. I když dnešní generace to vidí jinak. Například Štědrovečerní večeři začínáme modlitbou a končíme poděkováním Bohu. Překrajujeme jablka a hledáme v nich hvězdičku pro štěstí a zdraví, zpíváme koledy a pouštíme lodičky z ořechů se zapálenou svíčkou po vodě.