Lidé ze všech vesnic se tu potkávají, pečou společně buřty nebo plánují sousedské snídaně. Aby kouzlo zdejšího vršku vydrželo co nejdéle, rozhodli se tu nyní postavit dřevěný altán. Všichni společně, pro sebe, své děti, ale i turisty, kteří sem rádi chodí.

Malý kopeček s kostelíkem nad Novou Lhotou má podle místních silného ducha. Jak pro lidi ze vsi, kteří sem chodí na hřbitov, tak pro turisty. "Možná to je tím objetím přírody. Není tady žádný hluk, žádný stres. Když sem člověk přijde, je tu jen ta příroda,“ řekla jedna z místních Jiřina Hanušová. Nebo proto, že jde o jediný kopec široko daleko. Po kilometrech táhlých rovin nabízí přes vrcholky borovicového lesa úchvatné výhledy na Železné hory i Posázaví.

Své vysvětlení má ale i historie. „Genius loci tu byl podle pamětníků vždy. Pravděpodobně už před stovkami let. Ve 14. století tu místního šlechtice Salavu z Lípy napadl medvěd a musel se schovat na strom. Zachránili ho až místní lidé. A on tu nechal jako výraz veliké vděčnosti postavit kostel,“ líčí mladá žena, co se v okolí traduje.

Kopec stírá rivalitu mezi obcemi

Na loučce před kostelem se setkávají lidé ze všech okolních vesnic. Přitom dole, pod kopcem, panovala mezi obcemi dříve spíš rivalita. Přestože formálně tvoří jeden celek. Pamětníci vzpomínají, že menší dědiny žily hodně samy pro sebe. Lidé byli chudí a hodně dřeli. Zatímco největší z obcí, Kluky, byla výrazně bohatší.

„V posledních letech mám pocit, že lidé, kteří tu žijí, začali více spolupracovat a dobrovolně se zapojují do zvelebování našich obcí. Ve svém volném čase a zcela nezištně,“ popisuje další z místních Lucie Kňourková. A to přesto, že se lidé z důvodu pandemie nemohli tolik scházet. Vznikají nové tradice, například Novoroční pochod, který končí právě tady nahoře společnou oslavou. „Už teď je tu vidět velký kus práce nejen na kopci, ale i pod ním,“ pochvaluje si.

Nadšení dobrovolníků

Aby právě tuto nově budovanou sounáležitost podpořili, rozhodli se místní vybudovat na prostranství před kostelem dřevěný altán.

„Cítili jsme, že zdejší poutní místo je pro něj jako stvořené. Už teď si sem mnozí místní chodí opékat buřty. Senioři tu odpočívají cestou na hřbitov, děti si tu hrají, zatímco dospělí jsou v kostele nebo upravují hroby. Plánujeme tu sousedské snídaně nebo společné pikniky. Kryté posezení nabídne místo k odpočinku a třeba inspiruje další, aby sem přicházeli,“ věří Jiřina, která za nápadem spolu s dalšími zastupiteli stojí.

Aby lidi k výletům do přírody motivovali ještě více, plánují v altánu vybudovat i polici s knihami o přírodě nebo hry pro malé děti.

O tom, že altán má sílu lidi propojit, se přesvědčili hned při jeho budování. Materiál a výkopové práce zaplatili díky grantu z projektu Dokážeme víc od České spořitelny a Nadace Via. Celkem dostali bezmála 80 tisíc korun.

„Všechny práce pak zastali lidé z okolí. Někteří pomáhali s přípravami a plánováním, jiní betonovali patky, další pak pomáhali trámy montovat, jiní jim tam donesli jídlo a pití. Co kdo chtěl a uměl, vše ve volném čase a zdarma,“ pochvaluje si drobná aktivní žena, která se sama, coby stavební inženýrka, ujala projektování celé stavby. Maminky malých dětí připravily krásné kamínkové hry, například pestrobarevné domino. A některé místní rodiny koupily a zasadily stromy, které scházely ve stromořadí lemujícím prostor.

„Rivalita tu sice přetrvává, ale všichni cítíme, že slábne. Zásluhou lidí, kteří dokáží svými nápady a nadšením nakazit ostatní, začíná obec konečně pořádně ožívat. Doufám si to udržíme i pro příští generace,“ věří Jiřina Hanušová.