„Obtíže spojené s nemocí se objevovaly postupně. Nejdříve jsem dva dny lehce pokašlával, pak přišly bolest hlavy a únava. A další den teplota, která se pohybovala od zvýšené až po devětatřicet stupňů. Trpěl jsem bolestmi nohou, očí a měl jsem stále lehký kašel. Teploty odezněly až po dlouhé době,“ řekl o svém stavu.

Domácností, kterou sdílí s rodinou, se stále linul pach dezinfekce. „Do potvrzení pozitivního testu jsme izolaci neřešili, potom jsem byl v ložnici a měl jsem k dispozici záchod, umyvadloa sprchový kout. Zbytek rodiny využíval druhé sociální zázemí s vanou. Denně jsme dezinfikovali prostor, kde jsem se pohyboval. Odpadky, třeba plastové lahve od minerálek, jsem dával do zvláštního pytle,“ řekl o provozu domácnosti s koronavirem. Měl přitom štěstí: nikdo se od něho nemocí nenakazil, v rodině ani v zaměstnání.

S čerstvou koronavirovou zkušeností za sebou David říká, že by se nemoc rozhodně neměla zlehčovat. Jarní opatření podle jeho mínění byla správná, nyní spíš nechápe, proč se s nimi čeká na poslední chvíli. „Nosit roušky a dezinfikovat si ruce je to nejmenší, co můžeme pro sebe a své okolí udělat,“ vysvětlil.

Na odběry, které musel podstoupit, nevzpomíná rád. Zažil prý při nich stav, kdy na okamžik přestal vidět. „Odběry proběhly v Kutné Hoře, celkem rychle, byl jsem objednaný. Jeden pracovník si ověřil údaje, druhý provedl odběr vzorku vatovou tyčinkou. U prvního odběru to šimralo, u druhého přišel pocit, jako když vám vypnou oči. Najednou nic nevidíte,“ řekl David, který už se po prodělané nemoci cítí dobře, jen ho prý občas brní levá ruka.