Stačí ale vstoupit do některé z tříd a hned od dveří je slyšet „cvrkot". A všude jsou víčka – barevná víčka od limonád, zelená, modrá, růžová, červená, žlutá… Jejich sběrem a také přišitím na plátno ve tvaru obří kraslice, která bude následně dražena, žáci podpoří projekt POMOZTE DĚTEM.
Vše ale začalo na Facebooku. „Celá akce vznikla na základě facebookové stránky, kde jsem objevila informace o tomto charitativní projektu," vysvětlila původ myšlenky na uspořádání projektového dne Dita Sommerauerová, učitelka působící na Základní škole ve Vrdech. Jak je vidět, i sociální síť může posloužit dobré věci.
Tuto domněnku mi vzápětí potvrdili také Ondřej Hašek a Leoš Doležal ze sdružení Fantazáci, partneři projektu POMOZTE DĚTEM.
Jejich úkolem na škole bylo seznámit žáky prvního a poté i druhého stupně se svojí charitativní činností a ideálně v nich zažehnout touhu druhým pomáhat. „Facebook nám hodně pomohl při sběru víček. Lidé nám díky němu zasílali víčka třeba až z Anglie," popsal Ondřej Hašek.
close
zoom_in
V kůži slepce
Ve společnosti kluků Fantazáků prožili žáci veselé dopoledne. Žáci z prvního stupně se rozhodně nenudili. Vědí například, jaké to je být slepý? Že ne?
„Vybrali si jednoho z mých spolužáků a tomu zavázali oči. Měli připravenou překážkovou dráhu a museli ho přes ni v pořádku převést. Ta dráha byla totiž jako silnice, tak aby mu auta neublížila," sdělil s očima navrch hlavy malý Marek, který si prý dopoledne rozhodně užil.
Děvčata zase ihned pospíchala pro podpis. „To jsou naše holky s autogramy. Co byste dělaly, když by sem přijel takový Justin Bieber," dodala se smíchem jejich třídní učitelka.
Druhý stupeň ale už hravé aktivity nečekají. „Nechtěli jsme ty malé žáky příliš zahlcovat informacemi. Ty starší ale už na nějaké hry moc nejsou, chceme si s nimi spíš vyprávět o naší činnosti. Aby viděli, že volný čas se nemusí strávit jen v hospodě u piva, ale že můžou udělat i něco pro druhé," poukázal na rozdíl v přístupu Leoš Doležal.
Jakožto člověka políbeného výtvarnou múzou, mě velmi zajímá přímo samotná tvorba kraslice z víček.
Šiju, šiješ, šijeme
Ve třídě mám pocit, že se ocitám v šicí dílně. U dvou stolů sedí vždy kolem šesti žáků, všichni v ruce jehly a šijí a šijí, div si oči nevypíchnou.
„Žáci se tu střídají. Ze tříd druhého stupně nám je vždy po dvou posílají, aby pomohli s výrobou. Ale nemůžeme nikoho nutit," popsala mi princip výměny „šiček" Sommerauerová. Kdo se nezapojil do šití, odevzdal alespoň svůj návrh kraslice nebo alespoň pomohl se sběrem víček. A těch je ve třídě opravdu požehnaně!
Pytle a krabice, sáčky, kde jsou víčka roztříděná podle barvy. Malé děti si s nimi hrají a staví z nich autíčka a další věci.
close
zoom_in
Kraslice? Spíše raketa!
Plátno má velikost asi metru a půl a je vystřiženo do tvaru kraslice. „Spíš je to taková raketa," ozve se v jednu chvíli z davu žáků. Podle připravených nákresů žáci umístili na plátno víčka, která pak přišijí.
Víčka mají v sobě dvě dírky a připomínají knoflíky. „Přišívat knoflíky je ale jednodušší," přitakává „šicí sbor" jednohlasně. Dírky do víček vyvrtává Dominik, který se ve třídě zručně ohání s vrtačkou.
Dokonce i já si po delší době vyzkouším své šicí dovednosti a pomáhám žákům několik víček přišít. Nakonec to vypadá u stolů jak na přástkách. Spíš se mluví, než šije.
„Mě šití nebaví, ale baví mě být tady," říká Dan, který nejprve se zavýsknutím přivítal zvonění, které ukončilo jeho „šicí šichtu". Nakonec ale zůstává. Vtipy, narážky, ale vše ve slušnosti – to vše létá vzduchem nad plátnem.
Akce vyvrcholí v sobotu 23. března v Chotěboři, kde se tato plátna – včetně těch z ostatních škol – našijí na velikou 3D kraslici a zároveň vybere to nejhezčí. Bude to snad některé z těch vrdských?
close
zoom_in
