Nejsou v soutěži pokrývačských dovedností úplnými nováčky. Oba, i když ne společně, se jí zúčastnili už v loňském roce. „Vloni jsme nabírali zkušenosti a tentokrát nám to vyšlo,“ podotkl Vít Nezbeda.

Soutěžní disciplína spočívá v položení stanovené krytiny. „Nejde ani tak o čas, ale o kvalitní provedení,“ upřesnil Jiří Vrňata. Podle toho, co komu jde lépe, si rozdělí práci, a pak už takzvaně jedou, jde totiž o každou minutu.

Když přijdou k soutěžní maketě, kterou dobře znají ze své školní dílny, tak tam mají pouze holý krov. Dělají tedy fólii, okapnici, latě, kontralatě a pokládku krytiny. „Hodně záleží na tom, jestli si to správně rozbrnkáte,“ poznamenal Jirka Vrňata.

Takzvané rozbrnkání je rozměření umístění tašek a označení na latích. Pokud si je totiž vyznačí špatně, tak mají na konci střechu křivou. Chybu je možné udělat i při sesazování tašek, které do sebe sice zapadají jako skládačka, ale i tak musí dávat pozor, aby drželi svislou lajnu vzhledem k sedlu střechy.

„Chodí porotce, který boduje všechny prvky na střeše. Třeba i to, jak se na ní pohybujeme, pořádek na pracovišti, bezpečnost práce,“ popsal Jiří Vrňata. Důležitá je také sehranost obou členů týmu. Přestože byli Kutnohoráci každý z jiného ročníku a tudíž se nepotkávají ani na praxích, tak se sehráli velmi rychle.

A co přivedlo mladíky k tomuto řemeslu? „Dívat se na svět z výšky je krásné. Hodně lidí mi radilo tam jít,“ poznamenal Vít Nezbeda. Jeho parťák zase pokračuje v rodinné tradici pokrývačů, takže k řemeslu byl vedený už od dětství. „Řemeslo jako takové má určitě zlaté dno, pokrývačů už moc není a ta generace, která to uměla, tak už stárne,“ dodal Jiří Vrňata. Sice se najdou i v tomto směru takzvaní domácí kutilové, ale právě jejich práci pak musí často opravovat.

Rovněž pokrývači jdou takříkajíc s dobou. Mají především lepší přístrojové vybavení. „Například úžlabí zařezáváme na rozbrusce, zatímco dříve se to štípalo ručně, materiál se tahalručně kladkami nahoru,“ přiblížil Jiří Vrňata.

Po škole se chce Vít uchytit buď v nějaké firmě, nebo založit vlastní, a Jirka má budoucnost jasnou v rodinném podniku.

A co dělají kluci ve volném čase? Vítka baví podle jeho slov úplně všechno. „Opravuje motorky, auta, pracuji v zemědělství, hraji fotbal,“ vyjmenoval několik koníčků. Jiří se, pokud zbude čas, zajímá se o zdravou výživu a posiluje.

Finále soutěže je čeká už koncem dubna a kluci si věří. Navíc mají jako takového maskota pro štěstí své červené pracovní montérky, které nechtějí vyměnit za jiné ani za nic.