Bylo to na podzim roku 1994, když se parta nadšenců z České tábornické unie rozhodla vlastníma rukama postavit na zelené louce u Zruče osadu, kde by se mohly pořádat víkendové akce a letní tábory pro děti. Pronajali si tříhektarový pozemek u potoka, který později za našetřené peníze odkoupili.

„Byla to tehdy jen zarostlá louka. Vše jsme si sami vyráběli, dováželi, zařizovali. I stromy jsme tu vysázeli všechny, jak tu teď stojí, “ vzpomíná náčelník Tábornického klubu a oddílu Bobrů Jiří Malý.

Postupem let tu vznikala táborová základna jako z dobrodružných románů Jaroslava Foglara, oblíbená napříč generacemi. Ti, kteří sem začínali jezdit, jako děti jsou dnes oddílovými vedoucími. A naopak bývalí vedoucí sem posílají svoje potomky. „Je to nádhera, když vidíte ty rodinné klany. Měli jsme tu dokonce pár, který se dal na táboře dohromady, on byl vedoucí, ona pracovala v kuchyni. A pak sem jeli na svatební cestu,“ vypráví náčelník.

Shořely táborové hry i vlajky

Jenže teď je tu místo tábora spáleniště. V neděli 26. března lehla základna Bobrů doslova popelem. Mohla za to zapálená svíčka v rukou nezodpovědného kluka. Ani přes veškerou snahu hasičů toho moc nezbylo. Co neshořelo na prach, se stejně muselo vyhodit. Přežila jen táborová marodka a umývárna. Škodu počítají táborníci ve statisících. Jenže tu přišli o mnohem víc.

„Tohle už je osobní tragédie, protože jsem otec-zakladatel toho všeho. Ale samozřejmě se to dotýká nás všech. Jsou to roky vzpomínek a práce lidí, co to dělají srdcem,“ říká Jiří Malý.

Uprostřed tábora stojí ohořelá konstrukce bývalé kuchyně. Vedle na hromadě jsou zbytky toho, co po požáru zbylo a co o Velikonocích strhal bagr. V blátě se povalují kousky papírů, na kterých jsou psacím strojem a ještě přes kopírák psané staré táborové hry. Shořely táborové vlajky, zpěvníky, židle i stoly, sporáky a nádobí.

Do léta musí být hotovo

Podle Jiřího Malého ale není čas na lítost, protože před oddílem teď stojí velká výzva. Znovu a téměř od základu vybudovat novou Bobří základnu. Letošní letní tábor je už totiž obsazený a malý táborníci čekají.

„Za celých 30 let jsem tábor nikdy nepřerušil, takže to nepřipadá v úvahu ani teď,“ říká odhodlaně náčelník, pro kterého bylo prý obrovskou vzpruhou nadšení všech zúčastněných pořádat tábor dál. „Nikdo neřekl ani slůvko, že by to nemělo smysl.“

Důležité ale bude sehnat dostatek peněz na nejnutnější vybavení. Oddíl proto založil sbírku na portálu Donio.cz (odkaz zde) a bude vděčný za každou, byť jen symbolickou pomoc.