Rozhodl jsem se reagovat na články uveřejněné 26. března v Kutnohorském deníku s názvy „Šéf základní umělecké školy se ocitl v nemilosti několika učitelů“ a „Většina zaměstnanců vzdělávacího zařízení se postavila na stranu ředitele“, neboť moje jméno v obou článcích figuruje jako jméno učitele, který žádá odvolání ředitele ZUŠ Jiřího Fremla.

Ano, takový postoj skutečně zastávám, v článcích však chybí důvody, které mě k tomuto postoji dovedly - ty jsem vyjmenoval v obsáhlém dopise zastupitelům, který však širší veřejnost nezná, neboť nebyl publikován. V článku je uvedeno jako důvod snížení osobního hodnocení bez písemného zdůvodnění, což je ale pouze jeden z mnoha bodů této kauzy a rozhodně nikoliv ten nejzávažnější (je však na rozdíl od jiných jasně prokazatelný).

Naproti tomu Kutnohorský deník publikoval vyjádření ředitele a pracovníků na jeho podporu, což je samo o sobě v pořádku, oni mají právo se k tomu vyjádřit; problém spočívá v tom, že jejich vyjádření obsahuje řadu polopravd, zkreslení a manipulací, takže veřejnost může získat o situaci ve škole naprosto zkreslený obrázek, jehož dokladem je například čtenářská reakce Michala Nebeského.

Pokusil bych se tedy znovu pro čtenáře Kutnohorského deníku svoje důvody shrnout a zároveň reagovat na některá tvrzení stoupenců pana Fremla.

Proč tedy žádám odvolání Jiřího Fremla z funkce ředitele ZUŠ ve Zruči? V obecnější rovině bych na tuto otázku odpověděl tím, že považuji činnost a postoje pana Fremla ve vztahu k mé osobě za soustavné a dlouhodobé porušování pracovní smlouvy, kterou jsem s ním jako zaměstnanec uzavřel. Zaměstnavatel se v ní například zavazuje vytvářet pracovníkovi k jeho pracovnímu výkonu vhodné pracovní podmínky. To podle mého mínění pan Freml jako zástupce zaměstnavatele nesplňuje. V zásadě je možné říct, že po celou dobu svého působení ve Zruči zde působím ve stavu existenciálního i existenčního ohrožení, které mě poškozuje zdravotně i finančně, a celá práce se tak stává díky působení pana Fremla a některých jeho příznivců spíše přítěží nežli příležitostí k osobnostnímu růstu.

Ale ani z tohoto důvodu bych ještě odvolání pana Fremla nepožadoval; nebyl bych si totiž jist, zda nejsem pouze jedinečný zádrhel a jistě postradatelný či zaměnitelný element v jinak skvěle fungujícím stroji školy - jak se to pokoušejí vylíčit Fremlovi souputníci tvrzením, že škola funguje. To, že však podobné problémy řeší i jiní učitelé a pravděpodobně je řešili i v minulosti, než ze školy odešli - byli odejiti, mě utvrzuje ve vědomí, že „něco shnilého jest ve státě dánském“.

Ano, škola funguje, ale podobně jako organismus zasažený rakovinou vykonává jen určité funkce a je pouze jen otázkou času, kdy se rakovinné bujení projeví i na povrchu. Tento proces jsme s kolegou Žáčkem nezpůsobili, naopak se snažíme o jeho nápravu. Pouze jsme tedy na negativní jevy na škole veřejně poukázali, protože naše hlasy nejsou slyšet v rámci školy (i to je důvod, proč je ta škola nemocná).

Jak už je ale v takových případech zvykem, kdo upozorní na nějaký problém, je obvykle strůjci tohoto problému označen za jeho původce a problém má být vyřešen jeho likvidací, případně exkomunikací. Proto se stále může ozývat protestantský chorál „Zdali se tím zavinil, že mnohým hříchy zjevil“, jemuž odpovídá kontrapunkt jezovitů všech mutací „Hořiž, hořiž, Jene Huse, ať nehoří naše duše!“

Takto se chovali ke svým oponentům všichni neosvícení vládcové, protože jim nedošlo, že likvidace osob ještě neznamená automaticky likvidaci postojů, které tyto osoby zastávají, neboť tyto postoje - pokud jsou adekvátním odrazem sociální reality - jsou přenosné jak interpersonálně, tak i v rámci vyšších sociálních celků. Proto upálením Mistra Jana Husa nezaniklo husitství, ukřižováním Ježíše Krista nezaniklo křesťanství a atentátem na Martina Luthera Kinga nezanikl odpor proti rasové segregaci. Tedy ani odchodem ze školy, ke kterému nás vyzývá pan Nebeský ve své reakci, se problémy na škole nevyřeší, pouze se budou řešit s jinými lidmi, v jiných variacích a permutacích (jako se již dělo v minulosti, před naším příchodem). Jedinou jejich konstantou tak zůstane pan Freml.

Mimochodem, pan Nebeský zřejmě neví, že jsme oba panu Fremlovi nabízeli, že podáme výpověď, pan Freml ale takovou možnost zamítl. V mém případě se tak stalo v září tohoto školního roku, kdy pan Freml zaútočil na tarifní složku mého platu s tím, že jako „ekonom“ chce šetřit peníze a nebude mi proplácet hodiny, které fakticky neproběhly (z důvodu, že se nedostavili žáci, nebo učitelka z korepetice měla jiný program). Na to jsem tedy jako „právník“ reagoval nabídkou podání výpovědi, neboť jsem to považoval za další porušení pracovní smlouvy.

Aby došlo k vyřešení problémů na škole, je potřeba zahájit ozdravnou kůru, což není ani v našich silách, a tím méně v silách pana Fremla a společníků. Tuto pravomoc mají kontrolní orgány, tedy zřizovatel školy - město a Česká školní inspekce (event. oblastní inspektorát práce); konečným arbitrem je pak soud. (Kolega Žáček zvažuje i podání trestního oznámení pro pomluvu v souvislosti s tvrzeními na jeho adresu ve výše uvedených článcích.)

Chtěl bych na tomto místě ocenit rozhodnutí zastupitelstva, že svým usnesením na návrh Jaroslava Jelínka tuto léčbu umožnilo a podobně jako praktický lékař posílá pacienta ke specialistovi, zavázalo starostu města předat naše podněty školní inspekci. Toto rozhodnutí je rovněž cenné tím, že jej podpořili zastupitelé ze všech stran politického spektra (proti usnesení byl pouze pan starosta Martin Hujer a jeden radní), dva zastupitelé se zdrželi hlasování, dva byli nepřítomni. Devět hlasů pro tento konstruktivní návrh je cenným příspěvkem k politické kultuře v této zemi.

Zastupitelstvo by nejednalo správně, pokud by tyto podněty zametlo pod koberec (a stalo se tím za ně i právně odpovědné); zastupitelstvo by ani nejednalo správně, pokud by přímo vyhovělo našim návrhům ve vztahu k řediteli Fremlovi. Samozřejmě i já ctím římskou zásadu audiatur et altera pars (nechť je slyšena i druhá strana), které se dožaduje pan Freml (ve vztahu k jiným lidem ale tuto zásadu neuplatňuje); pana Fremla ovšem zastupitelstvo nijak neodsoudilo, pouze schválilo možnost jeho činnost prošetřit.

Pan Freml bude mít jistě dost prostoru svoji pozici obhájit před školní inspekcí, která je ve sporu nezúčastněná a má rozhodovat objektivně. Pokud má tedy čisté svědomí a všechno ve škole funguje jak má, nemá se rozhodně čeho obávat.

„Každá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně“, je často citovaným výrokem Timothyho Ashe. Je evidentní, že moc v demokratické společnosti (byť na úrovni subalterního úředníka), nemá-li demokracie zůstat pouze na papíře, musí být podrobena demokratické kontrole, aby nedocházelo k jejímu zneužívání. Z tohoto hlediska je alespoň pro mne osobní podpora či nepodpora pro pana Fremla druhotná. Loajalita k principům demokracie, zákonnosti a obyčejné lidské slušnosti je pro mě více než servilita k jedné osobě, byť by byla v jakékoliv vedoucí funkci.

Aby získali čtenáři Kutnohorského deníku konkrétnější představu o tom, co panu Fremlovi zazlívám, uvedl bych některé jednotlivosti (nevím, jestli si vzpomenu na všechny, je toho skutečně mnoho). Problém je také v tom, že ne všechny tyto skutečnosti mají stejnou míru dokazatelnosti. Nepíšu ale román, takže nemusím fabulovat; toto vše je literatura faktu.

Problémy s ubytováním. Do Zruče , kde učím v úterý a středu, dojíždím z Prahy. Je tedy žádoucí, abych zde mohl z úterý na středu přespat a pan Freml vystupoval a zároveň vystupuje jako garant ubytování pro učitele (viz. jeho inzeráty v Učitelských novinách). Samozřejmě na toto ubytování nemá učitel právní nárok, ale například já bych do této práce vůbec nenastoupil, pokud bych panem Fremlem nebyl ujištěn o takové možnosti. A do jisté doby toto uspořádání fungovalo, kdy jsem přespával v městském bytě, který byl pro tyto účely určen.

Problém nastal v okamžiku, kdy pan Freml zařídil, že nájemní smlouvu k tomuto bytu obdržela v dubnu 2008 Jana Pinkasová, učitelka zpěvu na škole, kterou pan ředitel favorizuje, přičemž ona i pan ředitel odmítali upravit můj právní vztah k bytu (například ve formě smlouvy o podnájmu), což mohu (v případě Pinkasové) dokladovat. Když mi pak Pinkasová koncem června začala vyhrožovat tím, že se mnou bydlet nebude, dostalo se mi akorát potvrzení od pana Fremla, že jsem v bytě načerno, a tudíž mě může vystěhovat. (Podotýkám, že jsem Pinkasové platil polovinu z nájmu bytu, přestože jsem v něm byl pouze na jednu noc, což si předtím rovněž vymohla u pana Fremla.)

Díky Pinkasové a Fremlovi jsem tedy byl nucen byt opustit, i když to pro mne znamenalo finanční ztrátu dvou tisící korun, které jsem zaplatil předchozímu majiteli nájemní smlouvy za nábytek v dobré víře, že v bytě budu bydlet po celou dobu mé pracovní činnosti ve Zruči. Pinkasová po mně dokonce požadovala, abych jí platil dál svoji část nájmu z bytu, i když jsem v něm již nepřespával, dokud chci mít do něj přístup ke svým věcem, na což však neměla žádný právní nárok; tudíž jsem její požadavek neakceptoval. Od té doby se také datují moje problémy s ubytováním, jež jsem sice sehnal, ale musím dojíždět do okolních obcí. Je evidentní, že důsledky rozhodnutí pana Fremla mě poškodily a měly důsledky i pro moje pracovní podmínky.

Štvavá diskreditační kampaň. Pinkasová, když tímto zjistila, že díky panu Fremlovi vše jí bude dovoleno, rozpoutala proti mně kampaň, jejíž cílem bylo mě poškodit a zdiskreditovat jako učitele; patrně tím chtěla docílit můj odchod ze školy. Tento proces pak vyústil tím, co Fremlovi obdivovatelé zmiňují jako moje porušení pracovní povinnosti ze dne 25. listopadu 2008. Kampaň začala tím, že mi Pinkasová asi tři měsíce neposílala na korepetice svoje žáky, aniž by to někomu vadilo a dohodla se na jejich vykonávání s místní učitelkou klavíru, Petrou Zíkovou.

Když jsem na to upozornil ředitele Fremla, dal jí tu věc příkazem, což sice splnila, ale takovým způsobem, že se od té doby snažila manipulovat svoje žáky a posléze i rodiče těchto žáků, jakož i další kolegy i ředitele v tomto smyslu, že neumím dělat korepetice. Pokoušel jsem se mnohokrát o celé věci s panem Fremlem jednat, ale ten se bohužel ztotožnil s pomluvami Pinkasové, i když je třeba přiznat, že zpočátku nebyl iniciátorem této kampaně.

Je evidentní, že ani tato nepřátelská kampaň nebyla vhodným prostředím pro normální práci, poškozovala moje dobré jméno na škole i mimo ni a ředitel v ní zcela selhal. Místo aby vystupoval v nestranné roli soudce, stal se spolupracovníkem jedné z protichůdných stran. Vzhledem k tomu, že opakovaně odmítal moje návrhy na vyvázání této korepetice z mého úvazku, přivedl mě opět do těžko řešitelné situace. Jako jediné efektivní řešení jsem tedy viděl to, že přestanu tyto korepetice nadále vykonávat a zároveň jsem Fremlovi předal písemnou žádost o vyvázání této korepetice z úvazku s odůvodněním. Pan Freml, místo aby tuto žádost s rozvahou posoudil, mi oplátkou dal vytýkací dopis s možností rozvázání pracovního poměru. Teprve později - poté, co jsem strávil dva týdny na neschopence - se rozhodl mojí žádosti vyhovět. Jinak bych totiž dal výpověď.

Finanční postihy. Mohu zodpovědně říci, že jsem panu Fremlovi nikdy nekladl žádné nadstandardní finanční ani nefinanční nároky ani požadavky. Moje požadavky byly jednoduché: nechat mě dělat svoji práci v rámci standardních podmínek zákoníku práce a školských zákonů a požadavek elementární lidské slušnosti. Ukázalo se však, že tyto požadavky jsou pro pana Fremla natolik náročné, že jsou pro něj nesplnitelné.

Když jsem na školu nastoupil, pan Freml mi přiznal osobní příplatek tuším 700 korun za „pedagogickou a lidskou angažovanost a osobní aktivitu v pedagogickém procesu“, který pravidelně snižoval, až mi jej zcela odebral v souvislosti s vytýkacím dopisem. Osobní příplatek je samozřejmě nenároková složka platu, ale jeho snižování či odebrání musí být podle zákoníku práce písemně zdůvodněno. Jinak se totiž může jednat o prostředek diskriminace takového pracovníka.

Jak jsem již uvedl, pan Freml se mě snažil postihovat i v nárokové složce platu, která je odvozena od tarifů ministerstva školství; také tvrdil, že mi neproplatí pracovní cesty na soutěže, kde jsem doprovázel žáky dechového oboru, což by také bylo v rozporu se zákoníkem práce. Potom však svůj záměr změnil (patrně v souvislosti s probíhajícím šetřením školní inspekce).

Neserióznost jednání a manipulace. Panu Fremlovi nelze věřit ani nos mezi očima. Manipulace se skutečností a s lidmi, přetvářka a faleš jsou jeho normálními komunikačními prostředky. Vůbec mu nepřijde, že daný slib, který vědomě bez vnějších zábran nesplní, je v podstatě podvod. „Musím lakovat, abych sem ty lidi dostal. Budu slibovat plný úvazek, ale bude to částečný“. Tímto způsobem například přistupoval k náboru nových učitelů. Mně sliboval navýšení úvazku v tomto školním roce. Když jsem se ptal, proč k němu nedošlo, odpovědí bylo, že se žáci odhlásili. Když jsem se ho na stejnou věc ptal později, odpovědí bylo, že úvazek dal jinému učiteli.

Podobné manipulace se skutečností se ředitel dopouští například v článku v Kutnohorském deníku, když vysvětluje svoje inzeráty v Učitelských novinách na neobsazená místa a) požadavkem konkurence mezi učiteli; b) problematičností učitelů; c) tím, že já mám smlouvu na dobu určitou. Ano, mám smlouvu na dobu určitou a samozřejmě nemám právní nárok na její prodloužení, mám ale nárok na to, aby moje budoucnost na škole byla se mnou projednána, což se dosud nestalo. Tezi o konkurenci učitelů už snad neuvěří ani žáci naší školy. Učitelé si nemají dělat konkurenci, ale mají učit žáky. Jaký by takový konkurent měl úvazek?

Mistry v manipulaci jsou ovšem i příznivci pana Fremla, stačí uvést jeden případ za všechny z jejich dopisu pro zastupitele a Kutnohorský deník. Uvádějí zde počet žáků literárně-dramatického oboru (LDO) při nástupu kolegy Žáčka a později, kdy jejich stav klesá. Čtenář tak má získat dojem, že počet žáků klesá v důsledku pedagogické činnosti Žáčka. Pouze k tomu zapomněli dodat, že Žáček byl zakladatelem oboru LDO na této škole, a tudíž i ten počáteční počet žáků sehnal pro školu on ještě předtím, než oficiálně do školy nastoupil. To, že se pak část z nich odhlásila, nemusí nijak souviset s pedagogickými kvalitami kolegy Žáčka.

Navíc je paradoxní, že lidé jako Bělohradský či Pištěková mohou vděčit za svoje funkce právě Žáčkovi, neboť kdyby nesehnal žáky do LDO, škola by neměla dost žáků na to, aby mohla být zřízena funkce zástupce ředitele či hospodářky na plný úvazek. Škola byla totiž značně oslabená v důsledku úbytku žáků i financí v podobě ztráty pobočky v Uhlířských Janovicích, což byl jasný výsledek zničující personální politiky ředitele Fremla.

A propos, je sice pravda, že dopis stoupenců zastupitelům a Kutnohorskému deníku podepsala většina pracovníků školy, ale většina poněkud chatrná na to, aby mohl být dopis vykládán za stanovisko celého učitelského sboru. Odečteme-li od signatářů dvě nepedagogické pracovnice - hospodářku Ivanu Pištěkovou a uklízečku Janu Doubravovou, pak počet učitelů - signatářů je osm, což je stejné číslo jako počet učitelů, kteří dopis nepodepsali. Patří mezi ně Jiří Beránek, Zdeněk Kopecký, Jan Kopřiva, Jan Kovář, Pavel Pečenka, Lenka Říhová, Bohuslav Žáček a Dagmar Živnová.

Navíc mezi signatáři je syn pana Fremla Matěj Freml, jakož i členové vedení školy: zástupce ředitele Radek Bělohradský, vedoucí učitelka Kateřina Chaloupková, její přítel Lukáš Patera, hospodářka Ivana Pištěková, ředitelem favorizovaná učitelka Jana Pinkasová, tedy v podstatě lidé, kteří jsou součástí vedení školy (ať již formálně či neformálně), a tudíž se na krocích pana Fremla v té či oné podobě přímo podílejí.

Když jsme u serióznosti jednání pana Fremla, tak je zručské veřejnosti rovněž znám jako veřejný činitel, který býval zastupitelem města, kam se dostal na kandidátce jisté politické strany. Když se dostala k moci jiná politická strana, shodou okolností z opačného politického spektra, pan Freml neváhal k této straně přestoupit. Jak může být důvěryhodný člověk, který při první příležitosti zradil program, na základě něhož dostal důvěru lidí, a tudíž zradil tyto lidi - své spoluobčany?

Šikana nepohodlných učitelů a privilegia servilních. Pan Freml se od jisté doby rozhodl, že jistí učitelé jsou na škole nežádoucí. Já patřím mezi ně. Snaží se jim tudíž vytvořit takovou atmosféru, aby ze školy sami odešli. Pan Nebeský - skalní to příznivec pana Fremla - nám radí, abychom ze školy odešli, když se nám práce ve škole nelíbí. Problém je právě ale v tom, že nám se práce ve škole líbí, pouze se nám nelíbí chování pana Fremla, který se snaží nám ji všemi možnými prostředky znepříjemnit a znechutit.

Důvodem pro odchod těchto učitelů však není to, že by špatně dělali svoji práci - spíše naopak, patří svojí kvalifikací i výsledky práce k nejlepším (což uznával i pan Freml v době, než se mu znelíbili). Jediným důvodem jejich odchodu má být absence servility k osobě pana Fremla, kteroužto vlastností naopak oplývají lidé, kteří jej podporují. Pan Freml tak vytvořil na škole dvě kategorie pracovníků, které buď protěžuje nebo trestá.

Tito lidé se pak logicky postavili na jeho stranu, neboť tím brání svoje privilegia. O privilegovaném postavení učitelky Pinkasové jsem se již zmiňoval. Dalším příkladem je Matěj Freml, syn pana ředitele. Neznám případ, kdy by škola zaměstnávala učitele na jednu vyučovací hodinu: to se škole příliš nevyplatí, Matěji Fremlovi však ano; škola za něj odvádí zdravotní a sociální pojištění, může si vykazovat pedagogickou praxi (=vyšší platový stupeň při nástupu do skutečné práce), může učit v neděli. (Když zákaz práce o víkendu, tak pro všechny!) Podobně bychom mohli pokračovat u dalších signatářů…

Paní Pištěková se nedávno pozastavila nad tím, že byla označena v jednom z našich dopisů zastupitelům členkou fan klubu pana Fremla a že ona členkou tohoto fan klubu rozhodně není. Skutečně je na místě toto sousloví revidovat, neboť fandovství je jistou variantou nadšeného obdivu, který nemusí být přímo provázán s hmotným zájmem. Vhodnější přirovnání by tedy bylo, že se spíše jednání o sbírku Jidášů, kteří prodali svoji duši za oněch klasických třicet stříbrných.

Chování pana Fremla, které se odborně označuje jako mobbing (či bossing) - vedle již zmíněných skutečností - zahrnuje například tyto excesy:

a) Pan Freml mi zakázal účast na školeních prohlubujících další kvalifikaci. Když jsem se jej ptal, proč mám toto vzdělávání zakázáno (a jiné učitele tam vysílá), bylo mi řečeno hospodářkou Ivou Pištěkovou (za přítomnosti ředitele), že je to z toho důvodu, že na škole končím (což se mnou nikdo neprojednal), tudíž by to pro školu nebylo perspektivní. Když jsem se ptal na stejnou věc ředitele na pedagogické radě 25. března, tento důvod popřel a uvedl jiný: že jsem často chyběl (tedy opět pochybné tvrzení).

b) S kolegou Kovářem jsme zaznamenali úspěch, když jeho žáci dechového oboru, které jsem doprovázel, získali první ceny v krajském kole soutěže a jeden postoupil i do kola ústředního. Tím jsme zvláště museli pana ředitele naštvat: hospodářka Pištěková na Kováře útočila, že utratil škole mnoho peněz nevhodnou dopravou (měl jet vlakem), mně sdělila, že jsem špatný učitel, dále mně chtěli krátit tarifní plat (z toho sešlo), neproplatit cestovné (z toho také sešlo). Kolega Kovář byl označen hospodářkou za hlupáka, který si neumí zařídit cestu (ačkoliv to mělo zařizovat vedení školy), ředitelem za „sráče“ a „všiváka“.

Fremlovi věrní popírají ponižování učitelů, kterého se sami dopouštějí. A pan Freml se zřejmě řídí podle Havlíčkova epigramu: „Co sám nerad, nečiň druhým - pravil kantor kdesi, tahaje žáka za pačesy“. Naproti tomu Pinkasová přes veškerou podporu pana ředitele, včetně placeného ubytování v místě soutěže zpěvu, se svými žáky propadla.

c) Jsou organizovány školní akce pro veřejnost, které dostala na starosti Pinkasová, kde mají vystupovat žáci školy - ovšem bez vědomí jejich učitelů. Takto byla například vyštípána učitelka tanečního oboru Dagmar Živnová z akce Piškotéka aj. Proto se zachoval charakterně kolega Žáček, jestliže odmítl účast svých žáků na takovéto akci - vyjádřil tím solidaritu s Dášou a nesouhlas s takovými praktikami.

d) Pan Freml se snaží potrestat rebelující učitele bariérami v komunikaci. Proto například odmítl ode mne převzít písemnou žádost, kterou jsem mu chtěl předat, s odůvodněním, že nemá úřední hodiny. Ty si ovšem stanovil tak, abych při odevzdání žádosti musel za ním jet, protože výuku v tu dobu nemám. Když jsem žádost poslal po kolegyni v jeho úředních hodinách, odmítl opět žádost převzít s odůvodněním, že jsem se nedostavil osobně.

e) Pan Freml omezil učitelům přístup do budovy školy, jakož i do sborovny, z níž se stala kancelář pana Bělohradského: došlo zde k výměně zámků a učitelé tak nemají možnost se ve své pracovní době dostat do sborovny - pouze v omezenou dobu, kdy je otevřená (je zde rovněž kopírka a počítače).
Mohl bych ještě dále pokračovat, ale už jsem toho arciť napsal dost. Snad bych k tomu dodal ještě to, že pokud bych měl vlastní děti, tak bych se je do takovéto školy bál přihlásit. Když může pan Freml a spol. takovýmto způsobem škodit učitelům, tedy dospělým a kvalifikovaným lidem, kteří se mohou bránit alespoň tím, že situaci zveřejní, jakým způsobem by se mohly bránit děti, kdyby na ně aplikovali podobné metody?

Otázka po legitimitě odvolání ředitele za této situace, by se dala převést na obecnější otázku: zda je diskriminace učitelů dostatečným důvodem pro odvolání ředitele. Osobně se domnívám, že ano. Souhlasím tak s kolegou Žáčkem, že je lepší (nikoliv snazší) za takové situace nahradit ředitele, než kvalitního pedagoga. Diskriminace učitelů, jejímž cílem je jejich odchod ze školy - to je neskutečné mrhání lidskými zdroji. Sami Fremlovi stoupenci uvádějí, jak zaměstnavatel hradil Žáčkovi jeho zvýšení kvalifikace jako perspektivnímu pedagogovi. Nyní se panu Fremlovi znelíbil a má ze školy odejít: tím ale dojde ke zneužití veřejných financí vynaložených na jeho kvalifikaci.

V současném školním roce by se odchod týkal asi čtyř kvalifikovaných pedagogů, vezmeme-li v úvahu odchody pedagogů v minulých letech a spojíme-li ji s prognózou budoucího vývoje, tak to jsou již desítky lidí. Tím je ohrožena i budoucnost některých vyučovaných oborů, jakož i tradičních souborů se školou spojovaných, jako je školní dechovka. Není totiž tak jisté, že se podaří sehnat adekvátní náhrady. (A na jak dlouho ?!)

Pokud vezmeme v úvahu existenci obecného zájmu, tak takováto situace v jeho intencích rozhodně není a být nemůže. Nevím, proč by někdo měl za každou cenu setrvávat ve funkci, jestliže je nad slunce jasnější, že svoji funkci nezvládá. Nechci zpochybňovat učitelské schopnosti pana Fremla jako učitele kytary - jeho výuku jsem neměl možnost zkoumat; jako ředitel školy se však naprosto neosvědčil. Bohužel, jeho možnosti přesahují jeho schopnosti - každý přece nemá nadání být schopným manažerem; jeho funkce v Radě AZUŠ takovým důkazem není.

Nakonec si myslím, že uvedená situace není v zájmu ani samotného Jiřího Fremla, i když si to asi neuvědomuje. Myslím, že ani on nemůže být za těchto okolností šťastný. Ostatně - i škodit se musí umět.

Je samozřejmě možné i pravděpodobné, že řadu lidí jsem svými argumenty nepřesvědčil a budou je považovat pro odvolání ředitele za nedostatečné. Nemají třeba podobnou zkušenost se svými šéfy, mají třeba naopak negativní zkušenost se svými zaměstnanci jako šéfové, případně postrádají schopnost empatie, tedy vcítění se do situace druhých. Jejich názor respektuji, i když s ním nesouhlasím. Pokud se ale tito lidé někdy dostanou do podobné nezáviděníhodné situace jako my, potom jim pomáhej Bůh. Může se totiž snadno stát, že světské zákony jim již nebudou moci pomoct.

Jiří Beránek