Kdy jste vlastně v politice začínala?
V roce 1997, když jsem vstoupila do ČSSD. Do zastupitelstva Kutné Hory jsem se dostala před osmi lety. Nejprve jsem byla řadovou zastupitelkou, v tomto volebním období místostarostkou města, přičemž v září 2017 jsem byla odvolána.
Co Vás vlastně táhlo k tomu stát se političkou?
Stala jsem se jí až ve chvíli, kdy jsem měla odrostlejší děti, chtěla jsem být pro své děti především máma. Jinak mám ale asi trochu zvláštní povahu, protože jsem se vždycky snažila bránit a chránit ostatní, byla jsem v pionýru, ve skautu. Po nástupu do zaměstnání jsem zase byla předsedkyní odborové organizace. Mám v sobě zkrátka nějak zakódováno, že musím hájit práva ostatních. Lidé mě zkrátka ve funkcích, ve kterých jsem působila, poznali, a proto jsem dostala i preferenční hlasy, které se zúročily v posledním volebním období.
Vaše politické zkušenosti jsou bohaté. Jak vnímáte vy osobně ženy v politice? Mají to těžší?
Ženy to mají všude těžší, nejen v politice. Setkávala jsem se s tím i v řadových zaměstnáních. Za mého mládí obsazovali vedoucí pracovní pozice především muži. Žena, pokud se dostala na vedoucí post, tak musela pracovat dvojnásob, být inteligentní, zajímavá. Hlavně musela mít výborné pracovní výsledky. Zkrátka tak trochu vybočovat z řady. Ale i tak to bylo všechno složité.
Proč tomu tak je?
Chytré ženy to mají složité v tom, že si muži myslí, že ohrožují jejich posty.
I dneska v jednadvacátém století?
Ano, i dneska jednadvacátém století muži dělají všechno proto, aby ženy na vysokých postech nebyly. Já to tak cítím.
Dával Vám to někdy někdo najevo?
Dokud jste byla řadová, bezvýznamná zaměstnankyně nebo politička, tak jste v podstatě nikoho nezajímala. Byla jste takříkajíc do počtu. Ale jakmile vybočíte z řady a máte nějaké ambice, a nemusí být ani vysoké, tak najednou začnete některým mužům vadit. Protože si myslí, že je ohrožujete. Tohle jejich myšlení jsem nikdy nepochopila. Zřejmě to mají v sobě zakódované.
Co s tím?
Ženy musejí čekat na svou příležitost. Mně se to stalo několikrát. Byla jsem připravená a jen jsem využila situace, která právě nastala. Nikdy jsem se ale za žádnou funkcí nedrala. Nikdy jsem to neměla ve své povaze.
Na Kutnohorsku kandiduje několik žen, které v komunální politice míří hodně vysoko. Co bystě jim poradila pro jejich kariéru?
Myslím, že některé si poradit nedají. Každý si musí svojí cestičku prošlapat sám. Mně se vyplatilo být upřímná. Občané Vám musí věřit, aby vám dali hlasy. Vím, že kdybych teď kandidovala, tak dostanu spoustu preferenčních hlasů.
Proč už tedy nekandidujete?
Jsem politikou znechucená. Poslední roky na kutnohorské radnici ve funkci místostarostky města jsem zažila takové věci, o kterých by mě v životě nenapadlo, že v Kutné Hoře na malé politické scéně, můžu zažít. Byl to neskutečný tlak ze strany opozice. Nejvíce mě ale zklamalo chování koalice. S tím jsem se nikdy nesetkala: že když si s někým sednu, dohodnu se a podám si ruku, a pak vás ti samí lidé pak dokáží podrazit. Přiznám se, že s tím jsem se vnitřně nikdy nesmířila.
Je nějaká šance, že se to do příštích voleb změní?
Určitě. Samozřejmě nevím, v jaké budu v kondici, člověk musí být sebekritický, ale další kandidatuře se za čtyři roky nebráním. Teď si ale potřebuji odpočinout a vyčistit si hlavu.
Čemu se budete věnovat?
Jsem babičkou na plný úvazek, to mě nesmírně naplňuje, to je moje radost. Rodina pro mě byla vždy na prvním místě. Samozřejmě v době, kdy jsem vychovávala děti já, vládl více patriarchát a žena byla odsouzená do role vychovatelky a pečovatelky.
Dnes je to podle vás jiné? Vnímáte v tomto ohledu nějaký posun?
Muži v rodinách daleko více pomáhají. Dnes se za to totiž nestydí, dřív se to zkrátka nenosilo. Já si ale nestěžuji, nemám na co. Na druhou stranu jsou dnes ženy mnohem méně pokorné, než jsme byly my. Neumějí příliš ustupovat. Manželství je o toleranci. O kompromisech a toleranci to ale není jen v manželství, ale i v té politice. Člověk si musí sám sobě říct, kam až je ochoten do kompromisu jít. Pokud někdo v jednání tu hranici překročí, je lepší jít pryč. Neustoupit. Tak jsem to praktikovala já, i když v manželství jsem nemusela.
Jak to?
V mládí jsem byla trochu cholerik, můj manžel kliďas. On byl tak v pohodě, že mě tenhle způsob reakcí odnaučil. Zjistila jsem, že nemá smysl se rozčilovat, když ta druhá strana to stejně nevnímá, neslyší. Naučila jsem se tak hledat jiné cesty. I proto umím komunikovat s lidmi, najít nějakou shodu. Vlastně mě to naučil můj manžel. Co však nemám ráda to je intrikaření a to nejen v politice.
Mrzelo vás, když vás loni odvolali z pozice místostarostky města?
Pro mě je důležité, že jsem si zachovala tvář, můžu chodit po Kutné Hoře a lidi mě oslovují, fandí mi. Ve chvíli, kdy byl návrh na mé odvolání dán na jednání zastupitelstva, tak už jsem věděla, že mě odvolají. Bylo to domluvené. S tím nic neuděláte. Paradoxně se mi ale ulevilo, nechtěla jsem už v takové koalici fungovat, viděla jsem, kam se to řítí. Samozřejmě ten proces odvolání byl nepříjemný, bylo to před kamerami a obecenstvem. Ale druhý den mě lidé zastavovali na ulici a vyjadřovali podporu, to je pro mě důležitější, než že mě odvolalo pár lidí, kteří se domluvili.
Nepřehlédněte:
Bytová družstva se ocitla v pasti. Neplatiče již nemohou vyhoditZuzana Moravčíková: Ženy to měly vždycky těžké
Kutná Hora - Byla hejtmankou Středočeského kraje, krajskou radní, místostarostkou Kutné Hory i řadovou zastupitelkou. Zuzana Moravčíková tak má bohaté politické zkušenosti nejen na komunální úrovni. S Deníkem se podělila o to, jaké je to být ženou v politice.
Zuzana Moravčíková: Ženy to měly vždycky těžké.
|
Foto: Deník / Hana Kratochvílová
Hazard reguluje vyhláška, rušení nočního klidu prý ale nevyřeší
Historik Filip Velímský přednášel o hradu Chlum u Čáslavi