Jako když obživne slavná ilustrace. Chodský pes je věrným a veselým plemenem

„Má živý temperament, rychlé reakce, je obratný, ale není zbrklý. Má vrozenou lásku k lidem, je přátelský, velmi kontaktní, a díky tomu i lehce ovladatelný. Nadšeně vítá většinu aktivit. Stejně však dokáže přejít z aktivity do klidu a ochotně bude ležet například v restauraci pod stolem,“ uvádí na oficiálním webu Klubu přátel chodského psa Lenka Metelková z chovatelské stanice Z Dašického zátiší.

Tak trochu jiný pes. Čau čau upoutá černo-modrým jazykem a specifickou povahou

„Základem výchovy je u chodského psa hra, důslednost a pochvala. V žádném případě k jeho výchově ani výcviku nepatří tvrdost, dril ani jednotvárnost. Díky své povaze je vhodný i jako první pes pro začínající kynology. Je opravdu výborným rodinným psem, který využije svůj temperament při hlídání, ale pokud si majitel přivede návštěvu, bude si užívat hlazení a bude i návštěvě s viditelnou radostí aportovat balonky, a když se již návštěva bude chtít zabývat něčím jiným, lehne si a bude spokojený, že má možnost být uprostřed dění,“ popisuje dále povahu „choďáka“ Lenka Metelková.

Nepostradatelný parťák statečných Chodů

Historie chodského psa sahá až do 13. století, kdy na Šumavě nejdůležitější cesty střežili od nepaměti Chodové. Psi, kteří je vždy věrně doprovázeli, museli být tvrdí, houževnatí a odolní. Zároveň ale byli tito hlídači využíváni i k pastevectví a museli být schopní ve stopování při nezbytném lovu zvěře.

Znovuobnovení chovu

O chodském psu psal již Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na slavnou historii svého rodného Chodska. Zmínil se, že toto vyrovnané a houževnaté plemeno bylo údajně nejvíce rozšířeno v okolí vesnice Klenčí.

Chodský pes ale upadl téměř v zapomnění v poválečném období. Na možnost znovuvytvoření plemene přivedl kynologa Jana Findejse Vilém Kurz, další známý odborník v kynologii, který mu zaslal fotky několika plemen, která by si zasloužila, a zároveň měla šanci na regeneraci. Z těchto obrázků Janu Findejsovi nejvíce učarovalo právě ovčácké plemeno – současný chodský pes. Ihned podnikl první kroky, které měly vést ke znovuzrození chodského psa.

V roce 1984 byly v kynologickém tisku uveřejněny obrázky tohoto ovčáckého plemene s výzvou pro případné majitele tohoto dochovaného ovčáckého plemene. Ozvali se dva lidé – kupodivu z Prostějovska – s tím, že chodského psa mají.

Odezva čtenářů z oblasti Šumavy nebyla. Započala však první fáze regenerace. Následovalo odborné posouzení prvního páru, srovnávání s dochovanou dokumentací, písemnými materiály a dobovými kresbami. Základem pro znovuvytvoření starého, zcela jasně historicky doloženého plemene byla fena Bessy, pes Dixi a o něco později objevený pes Blesk. Byla zaregistrována první chovatelská stanice chodských psů „Na Barance“ pana Leopolda Hykla. Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé, odolné a nenáročné psy, vysoce temperamentní, s chutí do práce, výborné hlídače a společníky.

V roce 1985 se narodil první vrh (spojení Dixi a Bessy) v počtu 6 štěňat a následně v roce 1986 vrh druhý (spojení Blesk a Bessy) rovněž 6 štěňat.

Následně od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno 35 vrhů. V letech 1993-95 došlo k rychlému a výraznému zlepšení sjednocení typu chodského psa i ustálení kohoutkových výšek.

Na slovíčko s odborníkem

Karel Peroutka (místopředseda Klubu přátel chodského psa, jednatel, referent pro výstavy a poradce chovu, rozhodčí pro exteriér) vysvětluje: 

Jaké jsou hlavní požadavky na správného představitele chodského psa, aby mohl být dále využitý pro chov?
Musí splnit všechny požadavky jak zdravotní, tak i exteriérové a úspěšně projít akcemi klubu, které požadujeme k „uchovnění“. V každém chovu jde o to, mít zdravé a dlouhověké plemeno, které odpovídá typu daného plemene, a v neposlední řadě i povahově vyrovnané, a o to se snažíme i v chovu chodského psa.

Jak se pes hodnotí – stane se, že má výborný vzhled, ale nevhodnou povahu, a proto nemůže být takzvaně „uchovněn“?Ano, tohle se může stát, ale u bonitace máme dobře zpracovaný povahový test, který prověří každého psa, který jde do chovu. Však dobrá povaha patří k ovčáckým psům, a zvláště u chodského psa, který je opravdu výtečným společníkem dospělých i dětí.

Rozhovor s chovatelkou

Gabriela Pilařová z Tuklat na Kolínsku má společně s partnerem Ladislavem Procházkou chovatelskou stanici chodských psů Tapro. S péčí o štěňata jim také starostlivě pomáhají jejich synové Tadeáš (10let) a Dominik (6let).

Jak dlouho máte chovatelskou stanici a kolik se za tu dobu u vás narodilo štěňátek?
Chovatelskou stanici máme od roku 2014, první fenku a zakladatelku chovu Annie Enriel od léta 2012. Odchovali jsme dohromady devět vrhů. 

Kolik štěňat bylo nejvíce a nejméně v jednom vrhu?
Nejméně tři, a nejvíce 11. Byly to vrhy od dvou fen a narodily se v jednom týdnu. Tandemový odchov (smích) O rok později se situace opakovala, když Azri porodila deset štěňátek a Annie opět tři. 

Vynikají v lovu i hlídání svých pánů. Česko se pyšní sedmi národními plemeny psů

Potřebuje psí maminka asistenci chovatele? Nebo porod zvládá s přehledem sama?
Obě naše holky zvládají porod samy, nicméně je určitě dobré u toho být a být v pohotovosti. Ihned po narození kontrolujeme, zda štěňátka dobře pijí, vážíme… I pár minut stará štěňátka dokážou být pěkně živá a dravá, takže když se fena připravuje na další, raději dáváme ta narozená kousek stranou. Nicméně je má fena samozřejmě stále v dosahu. Také hlídáme časové rozestupy mezi štěňátky, nakukujeme do zápisků z předchozích vrhů a porovnáváme. I během porodu bereme holky vyvenčit, přilepšujeme jim piškoty atd., zkrátka jsme u nich.

Jsou v povahách fen - co se týče přístupu ke štěňatům- rozdíly?
Rozdíly určitě jsou. Máme zkušenost sice jen se dvěma chovnými fenami, ale i tak je rozdíl znát. Starší Annie je taková „tvrdší“, štěňátka obstará tak jak má, ale když není potřeba krmení, raději si odpočine mimo porodní bednu. I při následné výchově malých raubířů je přísnější. Tuto roli zastává i jako „babička“ při odchovu štěňat Azri,  která má se štěňaty větší trpělivost.

Azri je vůči štěňatům empatičtější, několik dní po porodu se od štěňat prakticky nehne, neustále je opečovává. Jakmile se nějaký prcek ozve, hned je v pozoru. Na to, že jsou holky matka s dcerou, mají ten přístup zkrátka jiný. Přesto jsou obě skvělé matky.

Štěnata u chovatele zůstávají přibližně osm týdnů. Jak je péče o tak malá štěňátka náročná?
Je to celkově velmi náročné období. Za těch 8 týdnů se toho odehraje opravdu hodně.  Od veterinární péče, přes administrativu, až po komunikaci se zájemci. Plus samotná péče o štěňátka. Pokud je vše tak jak má a štěňata od narození dobře přibírají, tak první dva týdny jsou asi nejklidnější. Pak už se rozjíždí kolotoč, který se zastaví až odchodem psů do nových domovů.  Nicméně je krásné pozorovat, jak štěňátka rostou, jak se vybarvují, jak jsou zvídavé… Každý den je na nich znát pokrok.

Dá se už v tak nízkém věku vypozorovat povaha štěňat?
Povahové rozdíly jsou znát téměř od narození, ale je velmi těžké v nich umět číst. Určitě bych si netroufla říct, proč je zrovna to jedno štěně z vrhu „upovídanější“, proč se druhé naopak téměř neprojevuje. Když jsou štěňata větší (cca 5.týden), povaha se projevuje samozřejmě více. Nicméně se již v tak nízkém věku dá na povaze zapracovat. Méně průbojná štěňata vést k většímu sebevědomí a naopak.  Pak už záleží na socializaci a přístupu nových majitelů, aby ty pozitivní stránky povahy podpořili, a ty nežádoucí „potlačili“. 

Na co musí chovatel klást důraz při péči o chovné feny? Fena k tomu, aby mohla mít štěňata nepotřebuje žádnou speciální péči. Je ale důležité, aby byla v dobré fyzické i psychické kondici. V době březosti, porodu i odchovu štěňat ji čeká velmi náročné období.

Nechala jste si někdy štěňátka svých fen? Je těžké loučit se malými odchovanci?
Jak už „příjmení“  Azri napovídá (Azri Tapro), tak nechali,  je z našeho prvního vrhu. Loučení je určitě na jednu stranu smutné, na druhou stranu posláním štěňátek je dělat radost ve svých nových rodinách. V sedmi týdnech už jsou to malí raubíři. Občas mám obavy, aby si něco neudělali, navzájem se nezranili, nepochutnali si na něčem, na čem nemají atd. To už si říkám, ať si tu zodpovědnost převezme někdo jiný (smích). Je pak sranda, když majitelé posílají prakticky podobné zprávy ze začlenění v nové domácnosti. Ale mít to do té doby např. 8x v jednom výběhu je zkrátka trošku očistec :-)

Zůstáváte později s novými majiteli štěňat v kontaktu?
V kontaktu samozřejmě zůstáváme, poskytujeme chovatelský servis, takže se na nás majitelé můžou kdykoliv obrátit. Z některých se stali i naši velmi dobří přátelé.

Stalo se vám někdy, že jste zájemce o štěně musela odmítnout?
Když nebudu počítat odmítnutí z „kapacitních“ důvodů, tak nestalo. Ale uznávám, že jsme vždy měli na majitele štěstí. Také mezi námi chovateli funguje soudržnost, takže pokud má někdo s někým špatnou zkušenost, dá vědět ostatním. Čehož si velmi vážím. Pokud u nás z nějakého důvodu neproběhne návštěva ještě před odběrem štěňátka, cítím větší nervozitu ze seznámení s majiteli při samotném odběru. Byť jsme připraveni zájemce „poslat“ domů bez pejska, kdyby se nám cokoli nezdálo, nikdy k tomu naštěstí nedošlo.
 
Jak péči o štěňátka vnímají vaši dva synové?
Kluci jsou úžasní. Péči o štěňátka vnímají velmi zodpovědně. Hodně nám s nimi pomáhají. A to nejen jen po stránce socializace. Jsou velmi vnímaví, starostliví. Tak jako my, i oni s každým vrhem sbírají zkušenosti. Jsme hrdí na to, jaký vztah mají s našimi fenami, a jaký mají vztah ke zvířatům celkově.

Alergiemi trpí téměř třetina psů. Spouštěčem může být nevhodné složení stravy

Co vás na chovu chodského psa nejvíce těší a co vás naopak třeba rozčiluje?
Klub přátel chodského psa je opravdu klub přátel. To je asi největší pozitivum a základ pro každého chovatele CHP. Přehledně vedené klubové stránky, lidé ochotní poradit nad rámec svých funkcí, skvěle zorganizované klubové akce atd. A právě proto mě nejvíce dokáže rozčílit, když někdo vědomě produkuje štěňata bez PP. Jelikož uchovnit CHP není nijak složitá záležitost, zejména s takovým zázemím, jaké nám klub poskytje. Přesto některým lidem přijde naprosto v pořádku krýt neuchovněné jedince bez zdravotních testů a těžit z práce poctivých chovatelů, kteří pro plemeno dělají maximum.

Jezdíváte se svými fenami na výstavy? Kolik jim věnujete času?
Máme za sebou období výstav, které vystřídalo období dogtrekkingu. S mým nástupem do práce po mateřské dovolené na směnný provoz, který zahrnuje i pracovní víkendy, je toho času na akce méně. Také kluci rostou a vyžadují více času, co se týče jejich víkendových zápasů atd. Takže se na „psích“ akcích objevujeme už sporadicky. Každopádně když mi to občas vyjde, jdeme si s holkami ušoupat nožky na trek. Tam je přeci jen páníček a pes jeden tým, kde výsledek záleží jen na nich samotných, člověk si vyčistí hlavu. Výstavy jsou zkrátka o posouzení někým jiným, a přesto, že si nemůžu stěžovat na neúspěchy, nemám ambice se k nim vracet v nějaké větší míře.
 
Dalo by se provozováním chovatelské stanice i uživit?
Tak tohle si neumím představit. Jelikož každé nakrytí je svým způsobem risk. Není nikde dopředu dáno, že porod proběhne hladce bez komplikací, že nebude potřeba např. císařský řez (mj. velmi nákladný). Nikde není jistota narození zdravých živých štěňat. Na prvním místě je pro nás především zdravá fena, radost z malých krtečků je bonus. Chov je něco, co musí mít člověk v srdci a mít pro to nadšení. Chovat s nejlepším vědomím a svědomím vůči feně, štěňatům, plemeni, potažmo vůči budoucím majitelům,  bez ohledu na finanční stránku.

Zdroj: Klub přátel chodského psa, z. s.