Pouhým okem nejsou ani vidět. Měří sotva milimetr. Schopnosti ale mají obrovské: vydrží i třicet let bez vody a jídla, nevadí jim stostupňová výheň ani mráz. Bez problémů přežijí dokonce i vakuum nebo radiaci silnější než z atomové bomby.

O kom je řeč? O želvuškách, tedy bezobratlých živočiších, kteří žijí povětšinou v mechu. „Na celé zeměkouli je jich asi deset tisíc druhů, z čehož více než stovka se najde i u nás,“ přibližuje Vladimír Košťál z Biologického centra Akademie věd ČR. Želvušky podle něj obývají prakticky veškerá prostředí na planetě. Jsou totiž téměř nezničitelné.

Odolá i radiaci 

InfografikaZdroj: DeníkDůvod je jednoduchý: jakmile je zle, dokážou se uvést do takzvané anabiózy. „To je stav podobný hibernaci,“ přiblížila Radiožurnálu bioložka Barbora Chattová z brněnské Masarykovy univerzity. V tom dokážou přežít téměř cokoliv. Vědci proto nyní zkoumají, jestli by se některé ze schopností želvušek nedaly využít a „přenést“ na lidi. Užitečný by podle nich byl třeba jeden z proteinů, který chrání želvušky před radiací.

Japonským badatelům už se dokonce podařilo „zmanipulovat“ lidské buňky tak, aby tento protein produkovaly. A fungovalo to. „Když jsme tyto buňky vystavili radiaci, byly skutečně poškozeny o čtyřicet procent méně než ty, které želvuščí protein neměly,“ uvedli badatelé pro list The Washington Post.

"Vypnout" chod těla 

Vědce ale inspirují i další superschopnosti zvířat. Třeba někteří obojživelníci umí přežít i ty nejtužší mrazy. A to tak, že na čas „stopnou“ veškeré své životní funkce. Jakmile se podmínky vylepší, opět je obnoví.

To dokáže třeba skokan lesní. Jakmile udeří zima, zahrabe se do země pod silnou vrstvu listí. Pokud to náhodou nestačí a zmrzne, nevadí. Tato žába totiž umí přežít i se ztuhlými tělními tekutinami a zastaveným srdcem. Umožňuje jí to schopnost takzvané kryobiózy. Organismus při ní upadá do absolutní strnulosti.

„Buňky, které by se měly v mraze vysušit a odumřít, to neudělají. Žába se tomu vyhne tím, že je obalí glukózou, kterou si předtím vytvořila,“ vysvětluje Don Larson z University of Alaska Fairbanks. Skokani si to prý ale musejí nejprve během podzimu „natrénovat“.